FILM & HUDBA

Jednoho ponurého podzimního večera jsem s hrůzou zjistil, že nemůžu najít klipsny na bradavky, jezdecký bičík byl od posledně zlomený, latexová maska prodřená a deseticentimetrové jehlovky mé drahé, které mi vždy tak rozkošně drtily koule se nenávratně ztupily, protože si v nich ta kráva vyšla na ples, kde si střihla polku s nějakým vesnickým idiotem

Kompilace nejlepších hodnocení filmů od uživatele VERBAL na serveru csfd.cz. S jeho svolením jsme si zapůjčili jeho skvostné komentáře k filmům a rádi se o ně podělíme. Verbal je na čsfd.cz jednou půlkou uživatelů doslova nenáviděn a posílají mu nenávistné zprávy – přečíst si je můžete na jeho profilu, protože je zveřejňuje – a druhá půlka jsou normální lidi co v tom vidí nasdázku a baví je to. Filmy které Verbal hodnotí kladně (čtyřma a více hvězdičkama) dokáže rozebrat do takových absurdit, že každé jeho hodnocení je textařský skvost. Nejde tedy jen o jeho nenávistné výstřiky. Tentokráte si s Verbalem rozebereme filmy „Zloba – Královna černé magie“ s Angelinou Jolie, „Zmizelá“ s Benem Affleckem, „Hobit – bitva pěti armád“ a „Twilight“… 

Zloba – Královna černé magie

Výsledek obrázku pro Zloba – Královna černé magie„Bylo nebylo. Za devatero toxickými řekami, desatero zerodovanými horami a jedenactero exhalacemi zničenými lesy, v království zvaném dnes Unie přetolerantních přizdisráčů, se dávno, pradávno pohádka zrodila. I milá byla, krásná, lehce se vyprávěla a tak se orálně Unií jako epidemie příjice šířila. Zanedlouho ji všechny děti znaly a milovaly, ty 30+ nevyjímaje. Začali jí Dornröschen, Csipkerózsika, La Belle au bois dormant nebo O čípkové Růžence nazývat, podle toho, kde v Unii ji zrovna kdo do huby bral. Avšak běda!!! Na nebohé pohádce od narození příšerně temná kletba tkvěla. Vytepleným zlým sudičem předpovězeno jí bylo, že jakmile asi tak pětisté narozeniny dovrší, jeden strašlivý zkurvysyn se o ní doslechne a zle, moc zle se jí povede! Inu, a jak už to s příšernými kletbami bývá, stalo se! Pohádka bujných pět set let celá a bez úhony přežila, když tu se o ní v prohnilém, kulturně pokleslém a veskrze dementním zámořském království jménem HUSA, plném vyžraných, arogantních a rozmazlených fakanů, magicky ukrutný kurvil dobrého vkusu jménem Dyzny dozvěděl. Ten okamžik neváhal, bezskrupulózně ji uzurpoval a chudinku tomu nejodpornějšímu osudu pro každou pohádku, nemilosrdné Barbinizaci, podrobil. A takto brutálně znetvořenou, poníženou a trpící ji nemilosrdně zpět do světa vrhnul. Z krásné princezny, šípkové Růženky, se tak ohyzdná bloncka, kolovrátková Auróra, stala a o jejím osudu teď místo hodných a sympatických sudiček tři iritující polétavé pavílí obludy nápadně připomínající zvratek Petra Pana rozhodují. Obludy, které by jeden nejraději za křídla chytil a proti zdi mrštil! Sudička zlá se jako mávnutím kouzelné, čerstvě vytažené kolposkopické sondy ve vychrtlou rohatou létající mršinu s tváří narušené modelky z Buchenwaldu proměnila, jenž svými patologicky vystouplými lícními kostmi akorát tak své adoptované africké sirotky vystrašit schopna jest. Prdel si Dyznyho armáda kýčovitých patlalů i s příběhem nekompromisně vytřela, a tak kupříkladu narkoleptická již jen slizká Aurora je a líbací královský synek, nyní Ken Homoň zvaný, až téměř nepatřičně v historce té gájuje. Auroru klidně její pedofilní tatínek Šarlto ofranckovat mohl, aniž by o polibku z pravé lásky kdokoli pochyboval. Nuž, milé děti, co vám budu povídat! Smutek, zmar a chmury na všechny dříve kulturně nezprzněné obyvatele Únie padly, nikdo nevěda proč. Osud tomu však chtěl, že naštěstí kolem zrovna na svém věrném oři Salámovi spanilý princ Verbal cválal. Spatřivše, jaká to muka a teror království prožívá, okamžitě se dovtípil. Seskokem elegantním s dopadem do telemarku hřbet oře opustil, vzpurně ruce v bok si dal a třikrát rozčíleně nohou zadupaje řka: “Kurva, to bych se na to podíval! Naše kulturní tradice nám nikdo prasit nebude a dělat z našich dětí pologramotné debily už tím tuplem! Buzeranti zasraní! S takovou záhy Potěmkin a Mařenka sežerou před kohortou tlustých víl parohatou ježibabu. “ Takto spravedlivě rozhořčen nohama pevně do země se zapřel, mohutně si odchrchlal, načež rázně a nahlas poslal jednou pro vždy celé Dyznyho impérium do piče. To bylo radosti! Šťastné matky mu sebe i čerstvě dospělé dcery své okamžitě cpaly, všichni muži království jej do fitka a na solárko lákali, avšak skromný Verbal nad světské radosti povznesen jen osvalenou rukou smířlivě mávl a bez bázně a hany vstříc novým dobrodružstvím hrdě odcválal.“

Zmizelá

Výsledek obrázku pro gone girl„Další grafomanská kravka s hlubokým hrtanem použila tak zvaný Roulingovský gambit, praštila rukopisem plagiátorského braku o stůl významného nakladatele, načež klesla do kolen a nasoukala si na mandle jeho ego. Poté rozkošnicky polkla, vytáhla mu z kapsy saka hedvábný kapesník s monogramem, decentně si s ním utřela koutky, bradou pokynula k tomu stohu áčtyřek a pronesla: „Ňu Jork tájms bestselr, dost dobře taky lížu koule!“. Téměř sedmdesátiletý veterán jen zkušeně mávl kouzelným marketingem a stalo se. Ve druhém kole obdobným způsobem vycucla cévku z židáckého ředitele Lišky dvacátého století a jsem docela zvědav, kdy půjde do hetryku a udělají z toho ještě počítačovou hru. Moše však naštěstí nechtěl nic riskovat, a tak si na to najmul Davču, o němž je známo, že dokáže udělat zábavný a řemeslně perfektní sryler i z návodu na obsluhu automatické pračky. A Finčr opět odvedl dokonalou práci, jen je hrozná škoda, že ještě před naší milou „spisovatelkou“ vkleče svíral půlky majitele studia i Ben „Koženátvářsrigormortis“ Eflek a předfeloval si tak jako obvykle opci na nejbližší výraznou hauptku. Slečna Píková s Bárnym sice dělají všechno proto, aby smázli divácké trauma z tohoto ochrnutého klauna, nicméně když člověk vidí, jak za dvě hodiny poměrně emoční role doslova a do písmene jednou af(l)ektovaně zamrká a vykouzlí jeden jediný tetanický úsměv, při němž mu nepochybně museli do koulí pustit dvěstědvacet, aby vypadal alespoň trochu jako od přirození, zmítá jím pocit zmaru a názor, že i vyřezaná marioneta Kašpárka by za tento part dozajista sahala na Oskara. Ze zoufalství sice ve filmu vytáhl i čuráka, avšak to heterosexuálního kritika maximálně tak dokonale „obměkčí“ a nakonec jej stejně jen tvrdě pošle do hajzlu. To chladná britská pichna Rozamunda, to je jiná káva. Ta vypadá, že při vhodném kaučingu zvládne jakoukoliv polohu, herecky naprosto oslnila a i přes výraz kapku šmrncnutý downem neuvěřitelně apeluje, až by jí jeden klidně úplně zadarmo vyvložkoval komín a odvzdušnil radiátory, aniž by musela příliš škemrat.“

Hobit: Bitva pěti armád

Výsledek obrázku pro Hobit: Bitva pěti armád„Je až alarmující, kolik tu s námi bydlí sebestředných šulínků bez fantazie, co proloží Kanta Tolkienem jen proto, aby ve své kokotmunitě kriticky oslňovali podobně otylé zoufalce s mastnými vlasy a mohli si pak vzrušeni svým yntelechtem vzájemně vášnivě olizovat pohlaví. Ty nelidské dvě kila za lupen potom vyhodili jen proto, aby tu naprudko vystavili na odiv svůj maligní kokotismus a s Ňůtnem v jedné a se svými scvrklými koulemi naloženými do etanolu v ruce druhé velkohubě zahřímali nad porušováním fyzikálních zákonů a přehršlí digitálních triků ve filmu, kde je drak, trpajzlíci, horští trolové, zmutovaní skřeti, prstenové přízraky a tři prdele magie. Velmi erudované a opodstatněné! Rozhodně to mělo být natočeno Refnem s absolutním respektem ke gravitačnímu zákonu, který je přece povinen ctít i každý Sauron, a nejlépe loutkově s ručně napatlaným pozadím, aby se artový divák mohl umělecky rozplývat nad skvělým voděním marionet. Pítr dokázal zfilmovat pramáti všech fantasy, a to hned celou čtyřlogii, která byla ještě před čtrnácti lety považována za nezfilmovatelnou, a to tak famózně, epicky a velkolepě, že si u toho každý fanoušek musí nadšeně třít dokonale prokrveného Bilba a sem tam si hrábnout i na Pytlíka. Navíc pozorný čtenář již jistě ví, že Hobit je na rozdíl od Pána prstenu v podstatě jen přiblblá pohádka s infantilním hrdinou, který se člověku vybaví vždy, když se koukne mezi nohy. Dalším Pítrovým mistrovským počinem a přidanou hodnotou je tedy i to, že dokázal tuto žvatlavou až vyteplenou taškařici naprosto perfektně přiblížit atmosférou k Pánovi prstenu, a nikoliv ke zkurvenému Panovi Petrovi, jak byla původně koncipována. Prostě orgáč a moc doufám, že Péťa už detailně patlá Druhý věk Středozemě podle Silmarillionu, kde věčně povstávajícího Saurona poslal v Mordoru poprvé do prdele Isildur.“

Twilight sága: Nový měsíc

Výsledek obrázku pro Twilight sága: Nový měsíc„Jednoho ponurého podzimního večera jsem s hrůzou zjistil, že nemůžu najít klipsny na bradavky, jezdecký bičík byl od posledně zlomený, latexová maska prodřená a deseticentimetrové jehlovky mé drahé, které mi vždy tak rozkošně drtily koule se nenávratně ztupily, protože si v nich ta kráva vyšla na ples, kde si střihla polku s nějakým vesnickým idiotem! Bloumal jsem po bytě od ničeho k ničemu a hledal způsob, jak vybít svou sexuální frustraci. Ach jak jsem byl naivní a nerozvážný, když jsem v záchvatu ukájení mrzkých pudů mačkal play! Pro tohle není záchranné slovo a pokud vám zrovna dojdou baterky v ovladači, není cesty zpět. Už nikdy nebudu, čím jsem býval a marně hledám výrazivo, kterým bych popsal tuto nepředstavitelnou kalvárii. V mlžném oparu bezbřehé hrůzy se mi vybavuje pouze toto: Nejprve jsem uviděl páchnoucí, zelenožlutou, viskózní skvrnu velikosti Lautnerova solarizovaného hrudníčku a tvaru Patizónova „uhrančivého“ obličeje. Jen tak se přede mnou prkenně převalovala a já se neustále snažil smířit s myšlenkou, že takový terror to snad být nemůže. Přistoupil jsem tedy blíže a snad to byla stařecká nerozvážnost, která mě přinutila rozhrnout ji prstem. Okamžitě jsem uviděl kousky hrášku a mrkvičky, které nepochybně patřily bramborovému salátu mé Poslední večeře. Hrdinně jsem pokračoval v pátrání a se zatnutými zuby zabředával hlouběji a odhaloval další vrstvy tohoto strašlivého úkazu! Nestrávené kousky vepřového řízku jemně EMO přibarvené několika fernety pro dobré trávení, špatně požvýkaná celozrná houska, kterou jsem tak pečlivě vyčistil talíř, roztomilý malý klíček od skříňky v nádražní úschovně, jenž jsem chvatně a neuváženě spolkl při domovní prohlídce, aby nezjistila, kde schovávám pornočasáky, výtečná šunka Remair, deset deka za patnáct korun v Tescu, zlaté polomáčené od Orionu, na kterých stále ležérně ulpívaly kousky jemné mléčné čokolády a v neposlední řadě zpola natrávený pytlík chipsů LAYS, u nichž už si ani nevzpomínám, zdali to byla grilovaná slanina či brambory pečené v ohni. Věřte mi, pátral bych dál, přátelé, ale tohle se opravdu nedalo udržet. A takhle mě v horečkách našli – politého studeným potem, s křečovitě zaťatými pěstmi, blábolícího v mrákotách cosi o zasraných homoupírech! Teď, když už jsem se alespoň trochu vzpamatoval a vidím věci znovu s jakýms takýms nadhledem, by mě upřímně zajímalo, kdy už konečně někdo promění paní Majerovou v jezevčíka, aby svými komerčními, grafomanskými bláboly nekurvila našim dětem pohádky a vkus!!!“

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *