Anička je nejen krásná a milá, ale i šikovná tatérka! K tetování se dostala kvůli nemoci. Jak? A jaké byly tetovací začátky a jaké to je potkávat svou práci na ulici? A jak ji ovlivnil současný nozouvý stav? Vyzpovídali jsme Aničku – ANUKA TATTOO – z Liberce.
Photo archiv: www.instagram.com/anukatattoo
Ahoj Aničko, můžeš se nám představit?
Jmenuji se Anna Marková, blízcí mi říkají Anuka. Původně jsem z Tanvaldu, tam jsem žila spousty let. Nyní bydlím již skoro 7 let v Liberci. Mé zájmy jsou hlavně rodina a tetování, koníčky jako takové nemám. Na háčkování a pletení není čas, miluji svou práci a zároveň ji mám jako koníček.
Klasická otázka pro tatéry – jak ses dostala k tetování?
Začínala jsem jako manikérka, měli jsme s přítelem studio Rasg tattoo & Anuka nails tady v Liberci v Široké ulici. Měla jsem tam takovou malou místnůstku, ve které jsem strávila 4 roky. Dařilo se nám navazovat spolupráci s různými tatéry, dokonce i ze zahraničí, pomalu nám docházelo místo a taky tu byl sen, mít prostory své, větší, ve kterých si budeme moci dělat vše tak, jen jen my chceme. To se nám podařilo a přestěhovali jsme se na nynější adresu do Mlýnské, kde jsem opět měla svoje nehtové studio. Snažila jsem se různě zdokonalovat, jezdila jsem na školení, moc mě ta práce bavila a naplňovala, ale přišla nemoc.
Mou dlouholetou inspirací je jak jinak, než můj přítel a tattoo soutěže na které jezdíme.
Nemohla jsem se tolik přepínat a zde nastal problém. Zákaznicím jsem nemohla vyhovět v termínech a nehty jsou záležitost doplňování 3-4 týdnů. Proběhly nějaké operace a já cítila, že nemohu mít tolik zákaznic a tolik práce. Prostě došla síla. Můj přítel Peter a zároveň majitel našeho salonu Rasg tattoo crew přišel s nápadem. Co kdybych začala kreslit a své výtvory tetovala lidem na kůži. Viděl, jak jsem tvůrčí, na nehty jsem vytvářela různé designy. Mně se nápad líbil, přeci jenom pod ruce jsem Peterovi koukala 10 let a tak jsem prošla kurzem a začala jsem tetovat.
Nejprve na umělou kůži, na pomeranče a pak na sebe, jednu takovou malou kotvičku, abych věděla, do čeho jdu a do čeho jdou zákazníci. Postupem času jsem si tetování natolik zamilovala, trávila jsem večery navrhováním designů pro zákazníky a každá kérka byla lepší a lepší. Láska k tetování se prohlubovala a já se rozhodla to dělat naplno. Mohu tvořit, co mě baví a to je v životě důležité. Dnes mám svou klientelu, ke které mám vztah a oni ke mně.
Baví mě, že potkávám své práce na ulici, je to super.
Kde bereš inspiraci?
Mou dlouholetou inspirací je jak jinak, než můj přítel a tatérské soutěže na které jezdíme. Ale jinak se snažím co nejvíce zapojit svou fantazii. Na motivu se se zákazníkem vždy domluvíme. Zákazník mi popíše nebo donese svou představu a já se snažím do toho vložit něco svého. Ne vždy je to však jednoduché. Někteří zákazníci chtějí naprosto totožný obrázek z internetu. Bráním se tomu, co to jde a nakonec se vždy nějak domluvíme. Nejlepší je, když mi zákazník popíše svou představu a nechá mi volnou ruku. Mé výtvory jsou k nahlédnutí na instagramu Anukatatoo.
Jaký je tvůj oblíbený tatérský kousek?
Ten mám přímo na sobě a hned tři. Vyhrála jsem s nimi první místa na na tatérských soutěžích jako modelka. Samozřejmě mě tetoval můj přítel Peter, který do studia přinesl již několik ocenění z ruzných zemí. Jinak co se týče tatérských kousků co jsem vytvořila já, mám své oblíbené, ke kterým se vracím a stále si je prohlížím a říkám si? „Sakra to se mi povedlo!“ Jinak se je stále co učit, zdokonalovat se a je důležité mít před sebou cíle.
Co považuješ za největší úspěch? A čeho bys chtěla dosáhnout?
Největší úspěch v tetování je už vůbec to, že jsem vzala strojek do ruky. Nechápu, proč mi to tak dlouho trvalo a neudělala jsem to už dříve. Určitě se chci zdokonalovat, tvořit a být lepší a lepší. Zatím můj největší sen nebo cíl je být natolik dobrá, abych se dostala do soutěže a stát nahoře na podiu s cenou. A samozřejmě v neposlední řadě chci dosáhnout úspěchu u zákazníků a to se nejspíš daří, protože se vrací.
Jak Tě ovlivnila karanténa a nouzový stav?
Nejprve jsem si řekla, odpočinek, mohu trávit více času s rodinou a dcerkou. Ale po týdnu na mě přišla deprese, nemůžete tetovat a mně se honilo hlavou, že vše co jsem se naučila, zapomenu. Nemít do čeho píchnout je děs. A nejsem ten typ, co by se doma válel a nic nedělal, potřebuji tvořit. Takže když jsem se rozjela, vše mi začalo konečně klapat, tak jsem musela najednou ze dne na den přestat. Nyní tvořím doma do zásoby návrhy. Mám čas na uvědomění si spousty věcí. Se zákazníky zůstávám neustále v kontaktu přes mobil a i oni mě dokáží psychicky podpořit, těší se na mě a já na ně. Věřím, že se vrátí vše do normálu