Vladimír Strejček je kreslíř, majitel studia Drawetc a pořadatel Raw Art Wrestling.
Máš svůj styl. Jak ses k němu propracoval?
Tak předně si myslím, že jsem ještě pořád ve vývinu, a zřejmě ještě dlouho budu, tedy doufám. Je jasný jak facka, že v průběhu času, jak jsem kolem sebe viděl tintilión různých stylů a přístupů k lince nebo barvě či tématu, jsem tohle všechno do sebe nějakým způsobem sosal a podepisuje se to na tom, jakým způsobem dělám. V dětství jsem miloval komiksy Clever&Smart od Ibaneze, kde je vidět skvělá dynamická linka, a tu jsem do sebe vcucnul a prdím ji dál. Pak tu je Ashley Wood a jeho figurální neserství s čímkoliv, práce se špinavou linkou a suverenitou ve výrazu. Cítím v sobě stopy Šalamounova megapsíka Fíka, a nebojáctví se kaňek a rozpitejch tlustejch linek. A pak je tu spousta skvělých kreslířů, se kterýma jsem pracoval v DRAWcích a kteří mi taky dali něco ze sebe, nebo mě minimálně nakopávali nějakým směrem. Takže jsem dítě svýho dětství a fotrem svý kreslířský dospělosti.
V tvých kresbách je jasně vidět ona zmiňovaná dynamika, vášeň a často i penisy a kozičky, máš k tomu nějaké vysvětlení?
Chrochro. Chápeš? Jako, jsem člověk, jsem chlápek, mám v sobě od přírody zakódovaný nějaký paleo pudy a nestydím se za to, neschovávám to, pracuju s tím a to mě uspokojuje. Nemám rád lascivnost, hloupou jednoduchost. Baví mě když tam najdeš v pozadí nějakou esenci nebo rafinovanost, která to celé položí do roviny, za kterou se nemusím stydět a baví mě. Není nic krásnějšího než ženská a chlap, tak s tím pracuju. Ženskej element má spoustu skvělejch tvarů a křivek. Máš tu kozy, který mají milion tvarů a dělají různý pohyby v různým natočení těla, máš tady celou škálu bradavek, a dvorců a celý je to zamotaný do intimity a to mě prostě baví. Můžu pokračovat dál, ale je jasný o čem to u ženských je. No a pak tady máš mužskej element, máš tady svaly a šlachy, pot a páteř, kosti a pohyb a různý čůráky a žíly a tak prostě. A to všechno mě děsně baví, a uvědomuju si tu výhodu, že díky tomu, že jsem se za ty roky naučil nějak kreslit, že tohle všechno, to všechno co mě tak baví, můžu po svém uchopit a pracovat s tím tak, jak mě to baví.
„Máš tu kozy, který mají milion tvarů a dělají různý pohyby v různým natočení těla, máš tady celou škálu bradavek, a dvorců a celý je to zamotaný do intimity a to mě prostě baví.“
Začínal si v reklamce jako grafik že? Rada pro někoho kdo by to chtěl dotáhnout daleko jako ty?
Mně je trochu hloupý házet nějaký moudra, protože nemám ze sebe dojem, že bych to někam extra dotáhl. Studio ano, myslím že DRAWetc. to dotáhl nečekaně daleko, na to jakej punk to od začátku byl, ale studio je práce týmu lidí, ne jen můj. Kam to dotáhl Strejček je otázka, ALE když už, tak už, nuže důležitý bylo neohrnovat nos nad jakoukoliv prací, dělat jí co nejlíp, a hezky pomalu mluvit do telefonu, co nejhlubším hlasem… A smysl to rozhodně má, protože když si jedeš to svoje, tak tě to přece pořád baví, a pak tvoje práce přestane být prací, a děláš prostě co tě baví, a to chceš. A je jedno, jestli jsi v ČR nebo kdekoliv jinde. V naší pidirepublice máme výhodu, že tu spouta věcí ještě není a není tím pádem takový problém se prosadit, a navíc tu každý každého zná, což přináší spoustu možností a pomoci ze všech stran a samozřejmě to znamená i to, že někoho naštvete a zavřete si dvířka na mnoha místech… Ale stačí jet věci férově, lidi se to dozví a pak není na tý vaší cestě místo pro záseky.
Máš taky kérky a o tom MOmag je. Takže kolik jich máš a co tam máš?
Mám zkérovanej bicep s na pravý ruce, pravý předloktí, a oba boky. Všechno jsou to jakési záznamy z dané doby kdy to vzniklo, beru to jako jakési mementa a kresby se kterýma já můžu vést privátní dialog, protože jen já vím přesně proč to vzniklo a co to znamená. Všechno si to kreslím sám a dokonce mě Peter Bobek, který se o mě tatérsky stará, nechal, abych si boky zkusil sám vybarvit, což byl dobrej hell, ale sem rád, že jsme si to v tom rituálu zkusil. Co mám na rukách a bocích vykérovaný je jedno, protože to sice nějak můžu popsat, ale bez znalostí kontextu jsou to jen nějakým rukopisem dělaný nějaký obrázky.
A co kdyby po tobě chtěl někdo návrh na kérku, bylo by to drahé?
No tak občas někomu něco nakreslím, ale nedoporučuju to, protože toho mám hodně a neumím věci odevzdávat včas, takže se mnou je to vždy běh na dlouhou trať. Ale když už tedy něco kreslím, tak to dělám jen pro lidi který znám a mám je rád, a pak to dělám za symbolickou částku, abych si koupil haribo bonbóny za odměnu, nebo klidně i zadarmiko.
Co pokérovaný holky – lepší než nepokérovaný?
Já tohle vůbec neřeším, nebo tedy v mém osobním životě nehrála pokérovanost vůbec žádnou roli. Je fakt, že když se nad tím zamyslím, tak vlastně všechny moje partnerky za posledních 15 let byly pokérovaný, ale to je otázka spíš toho, v jaký společnosti se pohybuju. A kolem mě je drtivá většina lidí nějakým způsobem kreativní a tam to jde s tou kérkou ruku v ruce. Je pravda, že kérka někdy může dotvořit vizuální stránku holky/chlápka a třeba tam pinknout nějaký element nebo nuanci která mě baví, a přidá na atraktivitě, ale taky kolem sebe vidím hodně případů kdy je kérka tak blbá, že mi třeba i dopředu řekne o dotyčném něco nelichotivýho.
„Kulervoucích ilustrátorů je jak šafránu“
Pořádáš RAW. Představíš lidem, kteří RAW neznají, o co jde?
RAW aka Raw Art Wrestling je soutěž pro kreslící lidi, a celé tohle mecheché sledujou z pod pódia lidi, které to baví a učí se třeba i nějaké nové pracovní kreslířské postupy. Máme vedle sebe dva principy – jeden analogový, špinavý od barev a plný zaschlých štětců a princip digitální, s tuny různých stop štětců, s neomezeným barevným spektrem a možností kombinace různých programů a tedy i pracovních postupů a výsledků. Takže digitální artista kreslí s analogovým špindírou, improvizují na téma, které jim porota vyprskne na papír těsně před začátkem a z toho vyleze ultrakorunovaný vítěz, PÁN VŠECH ŠTĚTEČKŮ!!! Tedy PVŠ alias RAW máster!
Je v ČR hodně dobrých kreslířů?
Myslím, že ano. Dobrých je nás tu hodně, skvělých je už méně a kulervoucích je jak šafránu. Myslím, že z důvodu čtyřiceti let absence komerčního ilustrátorského trhu tu chybí hned dvě generace skvělých kreslířů a nová teď teprve vzniká. A i to je důvod, proč u nás není moc vysoká úroveň konkurence a bez konkurence co by tě hnala k lepším výkonům se ta česká úroveň kreslení nedá úplně srovnávat s Francií, Belgií, Velkou Británií a tak vůbec. Ale to se teď mění, děsně rychle a je to děsně vidět a mě to děsně baví pozorovat a být u toho.
A co vše ty tedy vlastně jsi? Ilustrátor, majitel Drawetc, RAW pořadatel a dál?
Tak předně jsem syn svého otce, kluk z ulice, kluk z dělnický rodiny. Tohle mám celej život před očima a dost mi to pomohlo si udržovat nosánek v rozumný výšce. Spíš než ilustrátor si připadám jako kreslíř, cítím v tom rozdíl. Majitel DRAWců samozřejmě jsem a vím moc dobře, jaký benefity mi to teď po letech dřiny přináší a vážím si toho. Idea maker, hamaker a žrout jiker, tedy kaviáru ejkej, rozhodně jsem. Lepší slovo je možná snílek nebo fantasta. A to je důvod proč jsem si jistej, že mě čeká ještě hodně novýho, a nejlepší na tom je, že nikdo neví, co to bude.
Co rád posloucháš?
Věci které mě baví a je jedno, co je to za styl. Elektroniku, ambient, Boards of Canada, Com Truise, Tycho, nebo ocelovější Arca, zlámanej Goldie. Kývu se při práci do rytmu Busta Rhymes, Apollo Brown, Tribe Called Quest, Asap Mob bo Asap Ferg či Waldo. Bručim si rád se Shabazz palaces, Tribe Called Red, Playboi Carti nebo Jonwayne.
Co miluješ na ženskejch?
Trčící bradavky. A pak všechno to bla bla bla mozek, bla bla bla osobnost, bla bla bla a taky bla.
Co nesnášíš na ženskejch?
Nevím o ničem, co by mi vadilo a bylo to výhradně z ženskýho světa. Nemám rád lacinost a lascivnost, nemám rád hloupost a hrubiánství. Je obecně spousta věcí co nemám rád, ale nic z toho není výhradně ženská věc. Ale nesnáším, když se ženský perou, tohle klidně nechte na nás, my to potřebujeme víc než vy, umíme to prodat tak, že se na to dá koukat, a navíc pak spolu umíme zajít na pivo a říct si “do smrti dobrý, pěkně si mi jí natách” a to vy neumíte.
Co by bylo na ideálním obraze?
Ženská s chlapem, obraný na dřeň a plný příběhů, který bych hltal.
A poslední otázka, protože z tvých odpovědí už padám smíchy pod stůl… Nějaký vzory máš?
Mám vitiligo, a to mi z bílejch fleků dělá vzory po těle. Někde míň a někde víc.
