Pro začátek, kdo jste, odkud jste a co hrajete?
Jmenujeme se The Wild Roots a pocházíme ze západních Čech, přesněji z města Lázně Kynžvart. Jsme jen tři – kytarista, basistka a bubeník. Hrajeme osobitej mix blues, hard-rocku a rocknrollu spíš americkýho charakteru.
Jak a kdy vaše kapela vznikla a jak vypadaly začátky v porovnání s fungováním a muzikou teď?
Jako tříčlenná kapela fungujeme 5 let, rok předtím jen jako kytarista/bubeník. Asi jako každá kapela na začátku (netvrdím že stále na začátku nejsme /smích/) jsme byli nezkušený, mladý děcka plný snů. Postupem času se ale člověk dostane do fáze, kdy si uvědomí, že muzika je nejen radost, ale i dřina. Na začátcích bychom hráli všude kde se dá, i zadarmo. Teď už začínáme koncerty líp organizovat, jelikož to mnohdy už není jen pro pár známejch v zakouřený hospodě.
Co inspiruje vaši muziku? Ať už místa, nebo konkrétní hudební vzory…
Inspirace je vlastně všude kolem nás. Nějakou dobu jsme živili představu, že naší inspirací je Skotsko, do kterýho každej rok jezdíme. Pravdou ale je, že prostředí Skotska nám dodává inspiraci ke psaní textů, hudba většinou přijde sama. Hudba kterou děláme je mnohdy těžkej rock s “příchutí” všech možnejch ostatních stylů.
Jakých úspěchů jste jako kapela dosáhli – čeho si třeba vážíte nejvíce?
Zahráli jsme si už na pěknejch akcích se super kapelama. Krucipüsk, Please The Trees, jarní tour se Stroy, Beatová síň slávy Rádia Beat. Aktuálně máme za sebou dost aktivní festivalovou sezonu – Rockový slunovrat, Metronome festival, Rock for People, Mighty Sounds, Povaleč nebo Živé ulice v Plzni a další. Snažíme se prostě furt valit. Ale celkově to neni o tom, jak je akce velká. Zažili jsme koncert, kterej byl super a zahráli jsme pro 1 500 lidí. A pak je gig, kde je 13 lidí a je to skvělý. Všechno je to o energii, která jde směrem od nás ale i směrem k nám.
Máte za sebou už nějakou trapná situace na koncertě, nebo nějaký vážný problém?
Problémů neni nikdy málo a ne všechny koncerty dopadly podle našich představ. Ale abychom odehráli něco, po čem už by nás nikdo nechtěl poslouchat, to se asi nikdy nestalo. Žádnej vyloženej “průser” za sebou ještě nemáme, ale věci jako spadnutí z podia nebo urvanej vejfuk cestou na koncert vás můžou celkem rozhodit. Ale co, my neděláme hudbu, ale rock and roll!
Je něco, co vás podle vás vyzdvihuje oproti ostatním kapelám? Čím si myslíte, že jste výjimeční?
Nechceme vyzdvihovat nebo přechvalovat to, co děláme. Muzika je naše vášeň, neděláme to pro sebe. Je to z velký části na lidech, který na nás choděj. Takže konečnej výsledek vlastně nevytváříme jen my – ty lidi dělaj atmosféru s náma. Jednou z našich výhod ale je možná ten fakt, že zpíváme všichni. Společný vokály dělaj hrozně moc.
Máte nějaké téma, na jaké píšete skladby? Jsou o něčem konkrétním? V jakém jazyce zpíváte?
Téma textů se u nás liší. Máme tu melancholii a pak hned bluesovou baladu. Skotskou povídku a pak rockovou klasiku. Různorodost. Některý texty ukrývaj nějakou myšlenku nebo náznak, odkaz. Některý zas hrajeme proto, protože se to rýmuje. Tohle přichází ve vlnách, asi u nás neexistuje vzorec pro skládání textů. Veškerý songy, který jsou na našich dvou EP, zpíváme anglicky, což je možná u nás v Čechách možná trochu nevýhodou. Nicméně s češtinou díru do světa asi neuděláme. Angličtina se nám jednoduše zdála zpěvnější.
Plány do budoucna?
Teď koncem roku si švihnem mini turné s kamarádama ze Seventh Passion. 1/12 Café v lese Praha, 14/12 Moskyto Bar Domažlice, 25/12 Na Rampě Mariánské Lázně a 28/12 Divadlo Pod Lampou Plzeň. Dále budem dřít na singlu, k němu klip. Něco hezkýho.
Jaký máte vztah k bodytuningu – kérky, piercingy apod
Kérky a piercingy. Co dodat. Je to droga jako každá jiná. Jednou začneš a pak už se vezeš. Náš bubeník je dokonce tatér, takže si to na nás všech trochu zkouší. Prostě to milujem!!
Redaktorka NEIRA
