Víly, bojovnice, fantasy svět a pohádky. Tak by se daly popsat nejčastější témata fotek, které můžeme u této jihočeské fotografky, jejíž jméno je stále známější, najít. Karolína Ryvolová odhalila, že ještě nenašla naprosto ideální modelku a také to, proč si u focení zouvá boty. Rozhovor s Karolínou udělala naše redaktorka Neira.
Jak ses k focení dostala a co jsi ze začátku fotila?
Máma měla zrcadlovku na film, kterou jsem si občas půjčovala, začínala jsem na krajinkách a popravdě mi moc nešly…
Kde bereš inspiraci pro své fotografie? Máš nějaké fotografické vzory?
Inspiruje mě hlavně příroda a sleduji hodně zahraničních fotografů, kteří mě motivují k tomu, abych se posouvala dál a zkoušela nové věci. Mám ráda například Juliette Lichman a Irinu Dzhul
Jak vzniká takový fotoprojekt, když dostaneš nějaký nápad na téma?
Někdy je příprava dlouhosáhlá, s výrobou kostýmu, doplňků a rekvizit, případně úpravou místa focení podle určité vize, ale to je spíš výjimečné. Často fotky vznikají napůl spontánně, kdy mě napadne, že bych chtěla něco nafotit a pak se podle okolností, místa kde se fotí a momentálních podmínek nápad formuje, až z toho vyjde výsledek, s kterým jsem spokojená.
„Jsem člověk, co na sebe moc hrdej všeobecně není“
Máš na takové projekty stálé modelky, nebo hledáš různé typy podle konkrétního projektu?
Snažím se hledat i další slečny, ale samozřejmě nejlíp se mi pracuje s lidmi, co znám a spolupracuji s nimi pravidelně.
A co kdyby chtěla s tebou nějaká slečna spolupracovat? Máš nějaké preference na to, jak by měly tvé modelky vypadat, nebo by ti mohl napsat úplně kdokoli a konkrétní požadavky nemáš?
Preference určitě mám, modelka, jakou bych si ideálně představovala, se mi ještě nikdy najít nepovedla, takže sem tak trochu rezignovala. Jinak pokud by se mi někdo chtěl ozvat, tak mám ráda dlouhé vlasy (nejlíp až na zem a dál), souměrný obličej, plné rty, výrazné oči a štíhlou postavu. Samozřejmě velkou výhodou je, když je slečna pohybově a výrazově schopná. Bohužel když dávám na stránku poptávku po modelce, tak často nenajdu nikoho, kdo by splňoval ten určitý typ, který hledám a jen se utvrdím v tom, že spousta lidí nemá soudnost…
Máš nějakou svou nejoblíbenější fotku, na kterou jsi opravdu hrdá? Případně něco, čeho si ve fotografování dosáhla?
Já ti nevim… Momentálně mám nejradši asi tu s parohem, jak je na úvodní u mě na úvodní fotce a hrdá jsem asi na to, že si mě Megapixel vybral jako ambasadora. Jinak já sem člověk, co na sebe moc hrdej všeobecně není, hlavně když si v hlavě přemítám události sobotní noci… To se někdy i stydím.
Co výstavy, plánuješ nějaké?
Neplánuju, vždycky je s tím akorát kopice práce a starostí a výsledek žádnej.
A workshopy? Věřím, že by se hodně lidí rádo naučilo fotit podobně jako ty.
Workshopy máme v plánu momentálně dva. Jeden bude 5.5 jednodenní s Megapixelem kousek od Budějovic a další bude opět víkendový v Kuníně, ale bohužel ještě nemáme určené datum.
Co ty a tetování?
Většinu tetování mám od Zdeňky Vyhlídkový a plánuju si dodělat rameno, abych měla takovej skororukáv. Ale to mě musí políbit múza, protože to musí navazovat na Dartha Maula, kterýho mám nahoře na ruce, a to není jednoduchý vymyslet…
Co pro tebe focení znamená?
To je těžký, třeba tuhle jsme byli fotit u odkalovací nádrže, zapadla sem tam do takovýho hnusnýho černýho bahna a to bahno mi navíc zulo boty, takže sem tam musela vyběhnout jen v ponožkách a to je třeba moment, kdy by člověk radši dělal v Boschi u pásu. A taky mě chtěl zabít daněk.
Máš nějaké sny?
Mám, někdy dost divný a někdy noční můry. Ale třeba tuhle se mi zdálo, jak hrabu listí, takže asi v pohodě.
