Ahoj WAIT, pro začátek, kdo jste, odkud jste a co hrajete?
Jsme banda WAIT a říkáme, že jsme z Hradce Králové, z vlakovýho nádraží, protože tam máme zkušebnu. Ale jinak jsme každý odjinud, jediný čistokrevný “mechovák” je náš kapelmajstr Ivan Kučera. Mr. Piggs je z Jaroměře, ale dneska žije už dlouho u Prahy, zpěvačka Martina a já (kytarista Paolo Anachronic/Pavel Herynk) říkáme, že jsme z Pardubic, pro zjednodušení. A WAIT nejsme proto, že bychom na něco čekali. Vzniklo to na podobným principu jako ABBA 🙂 Je to složený z iniciálů křestních jmen lidí, kteří kapelu založili, někdy kolem roku 2006 a z kterých zbylo už jen to Íčko (Ivan).
Hrajeme tvrdší melodickou muziku postavenou na klasickým obsazení: base, od letoška na dvou kytarách, a bicích a celkem hodně používáme v posledních 3 letech samply. Hodně nás přirovnávají ke Guano Apes, asi kvůli vokálu Martiny a když nás někdo škatulkuje, tak říká, že jsme crossover. Všichni jsme začínali na hodně tvrdý muzice, ale dneska nás nejvíc baví melodie, prostornost, a nenápadně složitý harmonie a rytmika. To leze ven až na druhý poslech, ale je to tam.
Jak a kdy vaše kapela vznikla a jak vypadaly začátky v porovnání s fungováním a muzikou teď?
Kapela má dva zářezy – jedním je rok vzniku kapely jako takového a to bylo v roce 2006, kdy Ivan Kučera, baskytarista, skladatel, aranžér, producent a obecně hudební všeuměl stavěl kapelu pro Alenu Drtinovou – zákládající a původní zpěvačku WAIT. Alena, přestože v Hradci zpívala v rockových partách, jazzových bandech a někdy i s místním špičkovým bigbandem, dostala v prvním ročníku Superstar od poroty v jednom z posledních kol “padáka”. Ivana to naštvalo, tak se rozhodl, že s ní něco dá dohromady. Přibrali dva absolventy “Ježkárny” oba výborné muzikanty – kytaristu Vladimíra “Waldemara” Šrámka a bubeníka Tomáše Votavu, složili první várku songů, které nahráli na CD “Wait for Me” a začali trochu koncertovat. Jenže Waldemar a Tomáš měli i další hudební projekty, které v té době byly komerčně úspěšnější, tak pochopitelně upřednostnili je a v dobrém se s WAIT rozloučili.
Ivan pak složil kapelu podruhé…. Přivedl velmi charismatického bubeníka Mr. Piggse (Jarda Samek) a nakonec mně jako kytaristu. Po roce intenzivního hraní v této sestavě přišla nová zpěvačka Martina Panchártková, alias Lišťka a nahradila Alenu, která se potřebovala věnovat rodině, a na kapelu už nezbýval dostatečný prostor. Začátky vypadaly tak, že Ivan trávil kvanta času skládáním a ve studiu a na živé hraní bylo méně času a energie. V posledních dvou letech jsme hráli naopak hodně, skoro 50 koncertů ročně a letos jsme maličko polevili a bude jich cca 25. Chceme připravit několik nových singlů a zase se víc věnovat novému materiálu a taky přejít z angličtiny téměř kompletně do češtiny. Je hrozně fajn, když do toho jdou lidi s kapelou společně a to v češtině funguje podstatně líp.
Jakých úspěchů jste jako kapela dosáhli – čeho si třeba vážíte nejvíce?
Hlavně toho, že intenzivně hrajeme, dnes je fakt těžký zaujmout a vybojovat si místo na fesťácích, akcích a v klubech, promotéři mají logicky obavy vsadit na nové kapely, tak jsme prostě první rok jen začali jen nahusto jezdit a vystupovat víceméně všude, kde to šlo a pak už jsme se soustředili na místa, kde to má smysl. Objeli jsme třikrát republiku jako host na turné kapely Škwor, což bylo hodně náročný, ale taky to byla super škola a díky tomu si nás hodně lidí zapamatovalo a přišlo znova. Škwor je naprosto profesionální parta, která má všude vyprodáno a když je možnost být součástí jejich tour, tak to hodně přinese. Pro nás byl fakt průlom, že si nás vybrali, i přesto že hrajeme stylově dost odlišně. A taky potěšilo, že jejich publikum nás perfektně přijalo, do toho bychom šli kdykoli znova.
Letos budeme už potřetí na festivalu Masters of Rock ve Vizovicích – to je asi největší fesťák v ČR a na to se moc tešíme, hrajeme v sobotu ve 21h takže i v parádním čase. Byli jsme párkrát živě s akustickou verzí několika skladeb v ČT, jeli jsme tour s fajn partou ZakázanÝovoce. A od loňského podzimu už jezdíme sami a jde to.
První desku jsme pokřtili ve Fóru Karlín v rámci tour se Škwor, před 3000 lidmi, což byla pecka a druhou “Life Game” v Lucerna Music Baru na akci s Portless, ty považujeme taky za skvělou bandu, stylově nám blízkou, s kterou bychom rádi hráli častěji. Ale úplně nejpodstatnější je, že se jako parta cítíme spolu fajn, překonali jsme několik problémů ze soukromí, které se občas na fungování kapely promítly. Jedeme dál, tvoříme zase nové věci a můžeme být celkem v klidu. Taky jsme si uvědomili, že čím míň tlačíme na pilu, tím líp všechno funguje, takže pohoda.
Hrajete opravdu často, stala se Vám někdy už nějaká trapná situace na koncertě, nebo nějaký vážný problém?
Jo, to se asi nevyhne nikomu 🙂 Třeba mně vloni těsně před vystoupením na Masters of Rock, když už jsme pomalu nabíhali na pódium, praskly kalhoty a nebyl už čas se převlíknout, tak jsem to dal s dost krutou dírou :). Ale to je pohoda, horší jsou technické problémy, nebo občas úplné kraviny, které ohrožujou to jestli vůbec půjde hrát. Třeba při úplně prvním koncertě se Škwor, kdy bylo totálně narváno v Domažlicích a my se chtěli předvést nejen před lidma, ale i před týmem Škworů. Kluci z tour crew nějakým omylem při finální kontrole pódia schovali Ivanovi kabel ze zesilovače do basy. Na stage byla naprostá tma, jelo intro, my věděli, že za pár taktů začínáme hrát a Ivan furt lezl po zemi a v totální panice hledal kabel. Našel ho v poslední vteřině, zarazil ho do basy akorát, když měl dávat první tón. My byli už jen z té samotné situace a toho davu tehdy ještě dost ve stresu a tohle nám vůbec nedělalo dobře.
O hodinu později jsme to měli úspěšně za sebou, podepisovali se holkám na různý čáti těla, pili panáky s partou Němců, co na nás hulákali “Guano” a bylo nám už skvěle.
A asi nejhorší bylo, když nám Alena spadla v UFFO Trutnov z pódia, protože nebyla označená hrana, sice nepřestala zpívat, dohráli jsme a pak jsme ještě odehráli druhý den ve Strakonicích a pak jí to sundalo a šla rovnou pod kudlu s vnitřním krvácením do břicha a byla dva měsíce mimo.Tour jsme dojeli s hostující zpěvačkou Dargi. Nechci se moc rouhat, ale poslední měsíce se nám průšvihy vyhýbají, musím to pořádně zaťukat. Jo, a taky jsem jednou na fesťáku zapoměl svojí nejdražší kytaru, starého Les Paula, naštěstí mi ho kluci ze Slušného Kanálu vzali do Prahy a oproti několika panákům vydali zpět.
Je něco, co vás podle vás vyzdvihuje oproti ostatním kapelám? Čím si myslíte, že jste výjimeční?
Výjimeční určitě nejsme, ale z nějakého důvodu nám to prostě dohromady funguje, Ivan má obrovský cit pro melodie a dělá věci, které na první poslech působí celkem jednoduše a dynamicky, ale je v nich spoust drobných vychytávek. Takže si v tom pořád můžeš něco nového najít. Hlavně máme i hodně disciplíny a snažíme si vzájemně vyjít vstříc. Muziku dělá hlavně Ivan a dělá to trochu jinak než většina skladatelů. Nahraje všechno sám nahrubo a pak se o tom bavíme, dolaďujeme a pak společně uděláme a nahrajeme finální verzi, která končila dřív na CD a dneska už budeme dělat jen nové singly, ne celá alba. Chceme z toho mít radost a dělat po menších celcích. Teď jsme navíc vzali dalšího kytaristu Aleše Roubala a na basu s Ivanem alternuje Matouš Borecký, takže hrajeme v pěti a na soudu je to znát. A samozřejmě nejvíc milujeme živý hraní, to je super odměna za ten čas a práci a je hrozně fajn, když se to už trochu otáčí a pozvánek na akce je o trochu víc, než kolik máme naší kapacity.
O čem jsou vaše skladby?
Nejsme nijak tematická kapela, texty jsou o běžných věcech, které každý prožívá, chuti žít na maximum, o vztazích, strachu, někdy i traumatických záležitostech, které se opravdu staly, některé texty jsou naprostá nadsázka a vtip, ale většina je reál a je to i dost privátní náhled do duše autora/ky. Skoro všechny starší texty psala Alena Drtinová a u novějších skladeb píšu já a Ivan Kučera. Někdy se stane, že něco napíšete a chcete v tom textu být nad věcí a možná schovat tu skutečnou myšlenku, aby z toho tak netrčela, ale ona vyleze někde jinde a autor si to uvědomí až později. Na to dobře funguje angličtina, ale teď už se za ni schovávat nebudeme a půjdeme jenom do češtiny. 🙂
Co vy a kérky? K rockovému životu to taky tak nějak částečně patří…?
Máme a máme je rádi. Mr. Piggs je náš náčelník, má toho spoustu, ale spíš takovou klasiku, je to oldskooler. Nejvíc se vyžívá v prasátcích, která si nechal i patentovat a hrdě je nosí na krku a teď nedávno si nechal vytetovat wait na prsty u tatéra v Thajsku. A od té doby nám naskákalo na FB asi 150 fanoušků z Thajska a pořád přibývají, takže tam asi budeme muset vyrazit 🙂 Já mám rád tatérku Lišku z Litvínova a mám od ní nově fakt pěknou kytaru která nese známky jejího rukopisu a dál mám od Borise z Bora-Tattoo ze Sabinova na Slovensku takovýho Anděla. Určitě ještě budu pokračovat. Martina má svůj vlastní “výtvor” a taky řeší, co dál, takže k tomuhle máme blízko.
Díky moc za rozhovor a přeji Vám, ať Vám to šlape a máte spoustu koncertů.
Rozhovor připravila MOGIRL NEIRA
Odkaz na hudbu kapely WAIT:
soundcloud.com/wait_cz
facebook.com/waitbandcz
waitband.cz
