Mezi vystavovateli se letos představí například designérka Jana Hejdová se svou kolekcí závěsných i stolních svítidel vyrobených starou řemeslnou technikou, Drum Barrel Furniture s nábytkem vyráběným ze starých plechových sudů, umělecká sklářka Andrea Stašková, zahradník Ferdinand Leffler a jeho dřevěné lavice, značka surových šperků Siloe Jewelry, Nábytek z vraků lodí, nebo značka Wood.u zaměřena na dřevěné erotické pomůcky.

Své zastoupení na PDW budou mít i vybrané umělecké a designérské školy – Vyšší odborná škola oděvního návrhářství v Praze, na design zaměřené ateliéry Fakulty architektury na ČVUT v Praze či Technická univerzita v Liberci a mnoho dalších.

„I letos nabídneme výběr tvůrců, kteří nás za poslední rok nejvíce zaujali jak svou tvorbou, tak přístupem a nápady. Návštěvníkům nabídneme od každého něco – nábytek, svítidla, produktový design, studentské koncepty, módu i šperky,“ říká zakladatel a organizátor akce Ondřej Krynek.  „Naše vize zůstává od začátku stejná – chceme designu vrátit původní lesk. Ukázat jej jako kreativní disciplínu, množství práce a umu nutných k výsledku, který je veřejnosti předložen,“ dodává.

I z toho důvodu každý z vystavovatelů poodhalí návštěvníkům proces tvorby, který se za jeho výtvorem skrývá. Z některých expozic se tak na týden stanou malé dílny, kde bude možné pozorovat designéry při práci. „Návštěvníci si tu můžou sami vyzkoušet, jak se vyrábí například dřevěná hračka nebo třeba blok z použitého papíru,“ doplňuje Krynek. Prostory Kampusu Hybernská 4 se tak zaplní materiály, nástroji, polotovary nebo dokonce celými dílnami designérů, kteří zde budou tvořit své produkty v reálném čase. Akce bude stejně jako minulý rok prodejní.

Více informací: www.PragueDesignWeek.cz
Kompletní přehled vystavovatelů: www.PragueDesignWeek.cz/vystavovatele/
Program na každý den: www.PragueDesignWeek.cz/program/
Videa s designéry: www.youtube.com/user/PragueDesignWeek

The post Dřevěné erotické pomůcky nebo nábytek z vraků lodí – Na Prague Design Week 2018 uvidíte novinky od více než 80 designérů. first appeared on MOMAG.

Jiří Šebek získal Grant Prahy v soutěži Czech Press Photo v roce 2016 na základě projektu, který dokumentuje novodobé směry pražské architektury. Chrámy nové doby jsou protipólem ke klasickému stylu pražských budov i Šebkově typické tvorbě. Autor architektonická díla nehodnotí. Ani nezkoumá jejich krásu, jinakost či ošklivost. Každou budovu zobrazuje v celé její podstatě a svébytnosti.

První fotografie ze série Chrámy nové doby vznikly na jaře roku 2016. Jsou tomu tedy již dva roky, co si umělecký fotograf Jiří Šebek vizualizoval svou představu o fotografiích moderní architektury. Veškeré jeho požadavky byly postupně naplňovány, jediné, v čem se vize rozchází s finální podobou, je lokalita. Původní plán počítal s moderními budovami z celého světa. Protože se však Šebek kontinuálně věnuje focení staré Prahy, věžím, kostelům, chrámům atd., zcela přirozeně z toho vyplynula idea ztvárnit samostatnou sérii nové architektury v Praze.

Od samého počátku autor viděl tuto sérii čtverců focenou na dlouhý čas, v tmavých tónech a plnou kontrastů. Chtěl zachytit dynamiku pohybujících se mraků, vyváženou statičností a strohostí budov. Série Chrámy nové doby nedokumentuje proměny moderní Prahy. Ani si neklade za cíl zmapovat průběh stavby. Chrámy nové doby výtvarně pojímají pražské moderní budovy, které jsou cíleně vyhledávány tak, aby fungovaly samostatně a zároveň systematicky doplňovaly celek. Každá budova má specifický tvar, čímž se stává v této sérii nenahraditelnou. I přes to, že soubor nese název Chrámy nové doby, nezaměřuje se Šebek jen na budovy postavené v tomto tisíciletí. Nové je pro něj synonymem moderny, do které logicky řadí i budovy vzniklé v 70. či 80. letech 20. století. Příkladem může být budova Empiria, dříve Motokov, která stojí na Pankráci a postavena byla v letech 1975-1977.

Šebek jednotlivá architektonická díla nehodnotí. Nezkoumá jejich krásu, jinakost či ošklivost. Každou budovu se snaží zachytit v celé její podstatě a svébytnosti. Prostor tak dává divákovi, který má možnost nazírat budovy a fotografie separovaně. Jedno tak není závislé na druhém. Může se slučovat, ale i vylučovat. Proč tomu tak je? Jak říká sám fotograf

„Budova samotná, jako například Crystal u stanice metra Želivského, nemusí dle mého názoru zapadat do městského rázu, a přesto mohu být s výslednou fotografií spokojený.“

Posuďte tedy sami, jak moc se váš pohled na určité budovy změní díky formě, s jakou jsou zachyceny a prezentovány držitelem Grantu Prahy 2016 Jiřím Šebkem.

Málokdy se stane, že se pro Šebka nějaká série uzavře. Sám tak nečiní, a protože se nové chrámy budou rodit i nadále, potenciál pro její rozšíření je nekonečný. Autor má proto v plánu na sérii pokračovat i po skončení výstavy.

Více info najdete ZDE (foto: Šebek)

Chrámy nové doby
Autor: Jiří Šebek
Místo: Velká výstavní síň Czech Photo Centre
Datum trvání výstavy: 16. května 2018 – 10. června 2018 (každý den kromě pondělí)
Otevírací hodiny: út – pá: 11 – 18 / so – ne: 10 – 18
Vstupné: 80 Kč / 40 Kč (snížené vstupné) – zahrnuje také vstup na vedlejší výstavu v Malé síni Czech Photo Centre

The post Začínají dvě výstavy, které porovnávají architekturu Prahy first appeared on MOMAG.

„Ráda však poslouchám i Parov Stelar nebo chillstepové a dupstepové mixy, jsou super například k uklízení,“ vypočítává. „Nebo Karla Kryla, Jaromíra Nohavicu. A samozřejmě nesmí chybět ani žánr larpových písní.“

Dnes pracuje jako pojišťovací poradce a na brigády chodí do Dobré čajovny v Olomouci. „To je spíš koníček, i když mě baví obě práce,“ říká.

Měla-li by uvést, co ji v životě nejvíc posunulo, má překvapivou odpověď: prý to, že poslouchala rady, aby byla někým jiným než sama sebou. „Tím více jsem se do toho bořila a nakonec mě to paradoxně pomohlo být právě sama sebou,“ vysvětluje a dodává: „Jsem taková, že čím více mě něco dostane na dno, tím výš se potom dostanu, dokážu to vše využít jako protikladnou motivaci. A jsem za to velmi vděčná.“

Na těle má zatím čtyři tetování. Prvním je geometricky zpracovaný jelen na stehně, před dvěma lety jí ho udělala tatérka Sinnera. Dva další motivy vznikly tradiční technikou handpokem, tedy bez strojku pouhou jehlou. Tatérka Štěpánka Coufalová jí tak obdarovala Měsícem ve středu ležaté osmičky, která je sama vytvořena z jednoho cyklu Měsíce, a dvěma kroužky okolo ruky pod loktem. Nejnovějším tetováním od Jakuba Jaceňka je tříoká kočka, pod kterou je lidská lebka. „Pro mnohé to vypadá trochu morbidně, ale já jsem z toho nadšená,“ nezastírá MOgirl Linuef.

Celý rozhovor najdete ZDE | PHOTO WWW.LUBU.CZ / MOGIRL LINUEF

The post LINUEF 05/2018 first appeared on MOMAG.

Pro mě osobně láska znamená strašně moc a neberu ji na lehkou váhu.

„Zažila jsem dost zklamání a od té doby jsem si dávala při hledání partnera obrovský pozor. Nicméně jsem přes to všechno našla někoho, kdo mi rozumí a umí mě rozesmát. Své polovičce jsem oddaná a snažím se ho dělat šťastným a spokojeným, tak jako dělá on mě. Lásku neposuzuju podle dárků a kolikrát do měsíce mi ten můj přinese kytku nebo mě vezme na drahou večeři. Posuzuji jí podle toho, jak se mnou přítel jedná, jak se stará, když mi není zrovna nejlépe. Láska je podle mého vzájemné naslouchání, podporování a úcta k tomu druhému.“

Photo Hanuš / MOgirl KRISTÝNA

The post KRISTÝNA 05/2018: Láska je podle mého vzájemné naslouchání, podporování a úcta k tomu druhému first appeared on MOMAG.

Upřímně? Jsem žena, být muž, beru si stahující pás, protože bych měla strach, že budu mít stání nonstop. Ty ženy, to světlo, ta atmosféra. Pro stydlivější bych doporučila dvě deci vína na uvolnění. Je třeba odhodit zábrany a teprve pak si to pořádně užít.

Photo MOfotograf Martin Kocich

The post VOAYER (18+): Kontroverzní, vzrušující, lákavá. Byli jsme opět tam a udělali fotoreport. Explicitní. Ještě jste nebyli? Zítra máte poslední šanci! first appeared on MOMAG.

Přátelská, cílevědomá, upřímná, spravedlivá, komunikativní. Těmito pěti přívlastky se charakterizuje MOgirl Audrey. Vystudovala pedagogiku. Říká však, že kvůli současnému stavu školství raději dala přednost IT sektoru. Za sebou má však i práci barmanky. „Byla to zároveň moje nejhorší i nejlepší práce,“ vzpomíná a vysvětluje: „Hrozně mě bavilo poznávat typy lidí, někdy to ale bylo neskutečně náročné, protože se vám slušní lidé měnili před očima v úplné trosky, leckdy i ve zvířata.“

Ideální víkend by pro ni měl obnášet hodně aktivity. „Posilovna, výlet do přírody s partnerem a přáteli, ale i dobré jídlo,“ vypočítává položky Audrey. A jde-li o hudbu, má jasno též, ráda poslouchá Leprous, Architects nebo LA Dispute. „Podle nálady,“ podotýká a dodává: „Vyrostla jsem na klasickém metalu, který mi pouštěl táta už od kolébky. Miluju ale například i Vivaldiho.“

Kdyby vyhrála milion korun, část by prý jistě investovala pro zajištění rodiny do budoucna a obdarovala by i blízké. „A pak bych odjela alespoň na čtrnáct dní na nějakou hezkou nízkonákladovou dovolenou,“ říká. A její vzkaz společnosti? „Neberme se tak vážně, používejme hlavu, nezapomínejme na své bližní, užívejme si volný čas smysluplně,“ říká (celý rozhovor najdete ZDE)

The post AUDREY 04/2018 first appeared on MOMAG.

V roce 2016 se v hlavě Mária Petreje zrodil nápad uspořádat v „konzervativním“ slovenském prostředí nejodvážnější výstavu v historii – Výstavu skutečných nahých žen VOAYER. Jak sám říká, nahota je dnes běžnější v online světě, než v realitě. A tak jako sex, i nahotu jiných bytostí, prožíváme v plné přítomnosti. Proto je jediným a podstatným cílem výstav VOAYER zprostředkování vzrušujícího zážitku z přítomného okamžiku.

Po slovenském úspěchu se rozhodl výstavu uspořádat také v Česku, a to vloni. Během tří dnů výstavu navštívilo více, než 1500 návštěvníků. Slovenský organizátor Mário Petreje se nejen pro velký úspěch výstavy, ale také po mnoha pozitivních reakcí návštěvníků, rozhodl uspořádat tuto výstavu v ČR opět a naposledy! Vyhlédl si pro tento účel prostory pražského Tančícího domu, kde se celoročně pořádají různé vernisáže a výstavy. Poslední výstava skutečných nahých žen se uskuteční 17. – 21. dubna 2018 v Galerii Tančícího domu.

„Při sexu i vnímáni nahoty jsme plně přítomni. A přítomnost je jediný skutečný život, který existuje. Před každou výstavou návštěvníkům doporučuji, aby přišli bez očekávání, jinak budou zklamáni,“ říká autor Poslední výstavy skutečných nahých žen Mário Petreje. „Jednoduše stačí přijít s otevřenou myslí a odejdete se skutečným životním zážitkem,“ doplňuje Petreje.

„Budou-li se chtít některé návštěvnice během výstavy svléknout a vytvořit si tak jedinečný celoživotní zážitek, stačí, když o tuto možnost požádají jednoho z pořadatelů,“ říká slovenský organizátor Mário Petreje, který má v plánu budoucnu s výstavou navštívit i další země.

„Výstava VOAYER vzbudila loni v hlavním městě velký zájem. Galerie Tančící dům již v minulosti pořádala výstavy erotických děl Káji Saudka či Sexplicit, z tohoto důvodu jsme se rozhodli do Tančícího domu umístit i kontroverzní erotickou výstavu VOAYER,“ vysvětluje ředitel Galerie Tančícího domu Robert Vůjtek.

Tak, jako vloni, i letos, si budou moci, během této výstavy, návštěvníci prohlédnout „zakázaná“ díla uznávaného fotografa Petra Jedináka, který fotografuje ženské orgasmy technikou zvanou ambrotypie – jedná se o jeden z nejstarších fotografických procesů, objevený v roce 1851.

Jak dnes vzpomínají na výstavu ženy, které se staly živým exponátem na loňské výstavě?

Simona, 23 let: „Zážitkem pro mě bylo, že jsem se hrozně sblížila a rozuměla si s jednou z modelek, natolik, že i okolí si myslelo, že jsme dlouhodobé kamarádky a nevěřily, že se známe pár hodin. Mým nejintimnějším zážitkem bylo, když mi jeden pán hladil dlaně a ruce. Bylo to pro mě víc intimní a víc vzrušující až nepříjemné, než kdyby se mě dotýkal tam dole.”

Eva, 28 let: “Pro mě byl silný zážitek vnímat emoce okolo. Nahá jsem byla sice já, nicméně více obnaženi byli podle mě návštěvníci. Bavilo mě sledovat jejich reakce a nejistotu či úžas, nahlédnout „pod jejich pokličku“. Nehledě na to, že se mi dostalo mnoho komplimentů ze stran mužů i žen, což holku vždy potěší a od žen je to upřímnější.”

Adéla, 19 let: „Mým největším zážitkem asi bylo, když jsem se v půlce výstavy rozhodla, že na sebe nechám sahat ženy. Byla jsem docela překvapená, že hromada z nich na mě sáhnout moc chtěla, ale nakonec se neodhodlaly. Ty, co se překonaly, byly úžasné a mnoho z nich se mi i fyzicky líbilo. Byl to velmi příjemný zážitek.”

Lucie, 34 let: „Pro mě bylo zážitkem to, že na výstavu přišlo spoustu lidí ze zvědavosti a byli schopni si v této uspěchané době najít aspoň chvilku času, aby shlédli něco unikátního jako je krása ženského nahého těla, kterou nenahrazovaly nějaké umělé makety, ale skutečné živé ženy. Bylo pěkné, jak ke mně návštěvníci s opatrností přistupovali a něžně mě hladili. Řekla bych, že převládaly ženy a jejich dotyky byly moc příjemné. Myslím, že výstava splnila svůj účel a vzhledem k vysoké návštěvnosti příchozích určitě nezklamala. Byl to krásný životní zážitek.“

The post Už za pár dní obsadí pražský Tančící dům nahé ženy a na některé z nich si návštěvníci budou moci také sáhnout. first appeared on MOMAG.

Jak ses k focení dostala a co jsi ze začátku fotila?
Máma měla zrcadlovku na film, kterou jsem si občas půjčovala, začínala jsem na krajinkách a popravdě mi moc nešly…

Kde bereš inspiraci pro své fotografie? Máš nějaké fotografické vzory?
Inspiruje mě hlavně příroda a sleduji hodně zahraničních fotografů, kteří mě motivují k tomu, abych se posouvala dál a zkoušela nové věci. Mám ráda například Juliette Lichman a Irinu Dzhul

Jak vzniká takový fotoprojekt, když dostaneš nějaký nápad na téma?
Někdy je příprava dlouhosáhlá, s výrobou kostýmu, doplňků a rekvizit, případně úpravou místa focení podle určité vize, ale to je spíš výjimečné. Často fotky vznikají napůl spontánně, kdy mě napadne, že bych chtěla něco nafotit a pak se podle okolností, místa kde se fotí a momentálních podmínek nápad formuje, až z toho vyjde výsledek, s kterým jsem spokojená.

„Jsem člověk, co na sebe moc hrdej všeobecně není“

Máš na takové projekty stálé modelky, nebo hledáš různé typy podle konkrétního projektu?
Snažím se hledat i další slečny, ale samozřejmě nejlíp se mi pracuje s lidmi, co znám a spolupracuji s nimi pravidelně.

A co kdyby chtěla s tebou nějaká slečna spolupracovat? Máš nějaké preference na to, jak by měly tvé modelky vypadat, nebo by ti mohl napsat úplně kdokoli a konkrétní požadavky nemáš?
Preference určitě mám, modelka, jakou bych si ideálně představovala, se mi ještě nikdy najít nepovedla, takže sem tak trochu rezignovala. Jinak pokud by se mi někdo chtěl ozvat, tak mám ráda dlouhé vlasy (nejlíp až na zem a dál), souměrný obličej, plné rty, výrazné oči a štíhlou postavu. Samozřejmě velkou výhodou je, když je slečna pohybově a výrazově schopná. Bohužel když dávám na stránku poptávku po modelce, tak často nenajdu nikoho, kdo by splňoval ten určitý typ, který hledám a jen se utvrdím v tom, že spousta lidí nemá soudnost…

Máš nějakou svou nejoblíbenější fotku, na kterou jsi opravdu hrdá? Případně něco, čeho si ve fotografování dosáhla?
Já ti nevim… Momentálně mám nejradši asi tu s parohem, jak je na úvodní u mě na úvodní fotce a hrdá jsem asi na to, že si mě Megapixel vybral jako ambasadora. Jinak já sem člověk, co na sebe moc hrdej všeobecně není, hlavně když si v hlavě přemítám události sobotní noci… To se někdy i stydím.

Co výstavy, plánuješ nějaké?
Neplánuju, vždycky je s tím akorát kopice práce a starostí a výsledek žádnej.

A workshopy? Věřím, že by se hodně lidí rádo naučilo fotit podobně jako ty.
Workshopy máme v plánu momentálně dva. Jeden bude 5.5 jednodenní s Megapixelem kousek od Budějovic a další bude opět víkendový v Kuníně, ale bohužel ještě nemáme určené datum.

Co ty a tetování?
Většinu tetování mám od Zdeňky Vyhlídkový a plánuju si dodělat rameno, abych měla takovej skororukáv. Ale to mě musí políbit múza, protože to musí navazovat na Dartha Maula, kterýho mám nahoře na ruce, a to není jednoduchý vymyslet…

Co pro tebe focení znamená?
To je těžký, třeba tuhle jsme byli fotit u odkalovací nádrže, zapadla sem tam do takovýho hnusnýho černýho bahna a to bahno mi navíc zulo boty, takže sem tam musela vyběhnout jen v ponožkách a to je třeba moment, kdy by člověk radši dělal v Boschi u pásu. A taky mě chtěl zabít daněk.

Máš nějaké sny?
Mám, někdy dost divný a někdy noční můry. Ale třeba tuhle se mi zdálo, jak hrabu listí, takže asi v pohodě.

The post Fotografka Karolína Ryvolová odhalila, že ještě nenašla naprosto ideální modelku a také to, proč si u focení zouvá boty. first appeared on MOMAG.

Photo LuBu.cz / MOgirl LOO  / lokace NOSISLAV ANTIQUE APARTMENT

lokace NOSISLAV ANTIQUE APARTMENT

The post LOO 03/2018 – nejnovější MOgirl z Brna miluje chov plazů, anime, sladký, xbox a ps4 first appeared on MOMAG.

A proč že kolekce paruk vznikla a oslavuje ve světe takový úspěch? Jde o nový doplněk k vyjádření pozitivního vnímání svého těla a sexuality. Autorem paruk na vagin je Kaimin, který se tímto snaží reprezentovat rozmanitost, jedinečnost a přijetí individuality. A hlavně jde o oslavu životodárné vaginy, bez ní by nic nebylo!

The post THE BUSH IS BACK. Tak by se dala nazvat kolekce paruk na vaginu, která vznikla na oslavu životodárné vaginy. first appeared on MOMAG.

Slavu můžete sledovat na jeho instagramu nebo behance.

The post Slava Semeniuta je ruský umělec a fotograf a miluje vše vesmírné first appeared on MOMAG.

Photoshoot for printed momag  09/2017: altmagazin.cz
photographer: Ann Turková Photography / MOgirls ILONA a CINDER TER

The post CRASHILY: focení pro nejlepší výběrový sekáč v Praze s MOgirls CINDER TER a ILONOU. first appeared on MOMAG.