film - MOMAG

MEGGI 03/2018 a něco málo z historie televizních přijímačů

adminmonika — Tue, 13 Mar 2018 22:28:33 +0000

První přenos obrazu se uskutečnil v roce 1926 v Londýně. Za úspěchem stojí Skot John Logie Baird. V roce 1928 se uskutečnil první dálkový přenos obrazu mezi Londýnem a New Yorkem. První mechanické televize byly prodávány do roku 1934. Poté se prodávaly jen elektronické. V roce 1944 byla poprvé představena Bairdem zcela první elektronická barevná televize.

První televize v Československu byla sestavena v roce 1935 docentem Jaroslavem Šafránkem.

Photo Martin Kocich

The post MEGGI 03/2018 a něco málo z historie televizních přijímačů first appeared on MOMAG.

Nejlepší americké hororové seriály

adminmonika — Sat, 02 Dec 2017 22:57:16 +0000

American Horror Story – Šance, že jste ještě o American Horror Story neslyšeli, je poměrně malá. Vlastně spíše nulová. Ovšem mohlo se stát, že někdo z vás byl v kómatu, právě se probral a pár důležitých věcí… jako třeba nejlepší hororový seriál poslední doby, mu unikl. Takže speciálně pro tvou informaci, tím seriálem je AHS. AHS má několik sérií s tím, že každá je o úplně něčem jiném. Herci jsou sice víceméně stejní, ale pokaždé hrají jiné postavy, děj je zasazen do jiné doby a do jiných míst. A tak si v první sérii (Murder House) můžeme užít rodinku, která se nastěhuje do domu, kde se stalo spoustu podivných úmrtí a kde pořádně nepoznáte, kdo je mrtví a kdo ještě žije. V druhé (Asylum) se podíváme jak to vypadalo v roce 1964 v blázincích v USA a že to vůbec nebylo milé, protože pacienti byli používání k různým pokusům, většinou ani nebyli blázni a ti co blázni byli, tak v sanatoriu nikdo nedržel. Ve třetí (Coven) se mrkneme jak si v dnešní době žijí čarodějnice, ve čtvrté (Freak Show) jaké to bylo přidat se ke kočovnému panoptiku zrůd, když jste měli dvě hlavy nebo třeba měli vousy a zároveň vagínu. V každém díle se dozvíte něco nového a nebudete se moci dočkat dílu dalšího.

True Blood – Když už jsem začala s AHS a nasadila tedy laťku značně vysoko, budu v tom pokračovat s dalším skvělým seriálem, kterým True Blood bez pochyby je. Máte rádi upíry a jinou nadpřirozenou havěť? Tak to bude milovat i Bon Temps, městečko v Louisianě. Upíři už nemusí držet svou existenci v tajnosti, protože v Japonsku vymysleli syntetickou krev (True blood), která upíry nasytí a udrží při životě, takže už nemusí lovit a zabíjet lidi. Avšak lidská krev pořád chutná o poznání lépe. A co teprve vílí krev! Co? Že mezi námi žijí také víly? A co takový vlkodlaci a… nebudeme předbíhat, protože jinak by vás seriál už ničím nepřekvapil. Nenechte se odradit prvními díly, které i mě přišly poněkud nudné a další série vás zajisté nezklamou! Případné další lákadlo? Kromě hororu je to také erotické fantasy – skoro v každém díle kozičky a prdelky zaručeny! A určitě jste občas přemýšleli, jak asi vypadá sex s upírem (a nemyslíme upíry ze Stmívání), že?

Bite Me – Necháme za sebou čarodějnice, duchy, upíry i blázinec. Máte rádi zombíky, toužíte po nějaké té apokalypse? Jeff, Mike a Greg většinu času sedí u počítačových her a mnoho lidí by je asi mělo za nerdy. Jenže pak vypukne zombie epidemii a právě oni mají z počítačových her alespoň nějaké znalosti a informace o tom, jak zombíky zabít. Seriál spadá zároveň i do žánru komedie, takže se nesmí brát zase tak vážně.

Photo © Machinima.com

Ostrov smrti – Na seriál mě nalákal popisek s tím, že seriál má 13 epizod a v každé bude zavražděna alespoň jedna postava. Seriál mi hodně připomínal filmy jako je Vřískot, Tajemství loňského léta a podobné vyvražďovačky – které mám ale ráda. A o co jde? Před sedmi lety bylo na ostrůvku poblíž Seattlu zabito sedm lidí. Stalo se. Nyní krásný pár – Henry a Trish (která má dost zazobané rodiče) plánují svatbu. A svatba bude právě na ostrůvku, který se na pár dnů, kdy budou probíhat svatební přípravy, zaplní všemi možnými rodinnými příslušníky a přáteli právě Henryho a Trish. Jenže pak se zjistí, že skoro každý zde má své tajemství. A pak začnou postupně umírat…

Redaktorka: MOgirl NYX

The post Nejlepší americké hororové seriály first appeared on MOMAG.

Mírně infantilní otec s nasazovacím předkusem. To je SuperTáta.

adminmonika — Mon, 26 Jun 2017 21:10:50 +0000

Proto není žádným překvapením, že se tento objev stal německým želízkem v ohni globální kinematografie.

Vždy, když se na konci názvu nachází „man“, si každý vybaví nějakého superhrdinu s kladnými vlastnostmi. A i zde vystupuje, dle mého názoru, člověk, jenž má za úkol zachránit něčí život. Winfried je postarší muž balancující mezi předpokládanou vážností člověka jeho věku a absurditou vtipkaře s pubertálními sklony. Má jen jednoho parťáka v samotě, jímž je starý i slepý pes. Soudružnost jeho dosavadního života vyruší přílet dcery a očekávatelné úmrtí věrného přítele. Jako by ale přiletěla naprosto jiná žena, sice slušně zajištěná, na kterou by byl asi každý rodič patřičně hrdý z hlediska společenského postavení, za to z pohledu lidskosti a emoční roviny by byl spíše zklamán. A právě proto se rozhodne Winfried odcestovat do místa jejího pracoviště, do Bukureště. Sbaleno má i své alter ego – životního kouče Toniho Erdmanna.

Jakmile přijede sám za sebe, jako mírně infantilní otec s nasazovacím předkusem v náprsní kapse, již od začátku napřímo konfrontuje, díky jeho bezelstné povaze, s politikou peněz, jejichž jedovatě zelená barva tráví lidskost v každé duši, bohužel i v jeho dceři. Proto není překvapením, když jeho spontánní, ale ve své podstatě dobrácké chování vyeskaluje k studené sprše výčitek od vlastního dítěte. Ani při jeho odjezdu zpět není schopna alespoň na chvíli zůstat v tátově náručí, oproštěná od všech starostí a útoků okolí. Jako by si vše vybralo krutou daň. Peníze na úkor emocí. Kariéra na úkor části sebe sama.

Právě proto přichází někdo, kdo ji dokáže přivést zpět mezi „normální lidi“, někdo, kdo jí připomene, že i ona bývala dívka, zbožňující smích a srandu. Nečekaným comebackem otce, kterého v paruce a s falešnými zuby poznává jen ona, nastává řada komických situací, kdy ji tento přihlouplý kdosi naučí se znovu smát a dokázat si z okolí i vlastní vážnosti udělat pořádnou srandu. Ale není to jen jediný aspekt. Během děje je skvěle vykreslena i zmíněná lidskost, když se Winfried alias Toni setkává se vztahem establishmentu vůči svým zaměstnancům. A i zde musí ve svém potomkovi nalézt tu kapičku empatie a znásobit ji.

Asi znatelným a bolavým místem pro film je délka (162 minut), ale i tak je to bravurní podívaná dokazující, že člověk dokáže ztratit citový základ a verbální i neverbální most vedoucí k nejbližším. V Praze se určitě ještě někde tento snímek objeví, tak neváhejte a zajděte si. Dovolte Tonimu Erdmannovi vás vytáhnout z moře upjatosti.

Redaktor: Marek Pausz

The post Mírně infantilní otec s nasazovacím předkusem. To je SuperTáta. first appeared on MOMAG.

Jednoho ponurého podzimního večera jsem s hrůzou zjistil, že nemůžu najít klipsny na bradavky…

adminmonika — Sat, 02 Jul 2016 22:28:49 +0000

Kompilace nejlepších hodnocení filmů od uživatele VERBAL na serveru csfd.cz. S jeho svolením jsme si zapůjčili jeho skvostné komentáře k filmům a rádi se o ně podělíme.

Verbal je na čsfd.cz jednou půlkou uživatelů doslova nenáviděn a posílají mu nenávistné zprávy – přečíst si je můžete na jeho profilu, protože je zveřejňuje – a druhá půlka jsou normální lidi co v tom vidí nasdázku a baví je to. Filmy které Verbal hodnotí kladně (čtyřma a více hvězdičkama) dokáže rozebrat do takových absurdit, že každé jeho hodnocení je textařský skvost. Nejde tedy jen o jeho nenávistné výstřiky. Tentokráte si s Verbalem rozebereme filmy „Zloba – Královna černé magie“ s Angelinou Jolie, „Zmizelá“ s Benem Affleckem, „Hobit – bitva pěti armád“ a „Twilight“…

Zloba – Královna černé magie

„Bylo nebylo. Za devatero toxickými řekami, desatero zerodovanými horami a jedenactero exhalacemi zničenými lesy, v království zvaném dnes Unie přetolerantních přizdisráčů, se dávno, pradávno pohádka zrodila. I milá byla, krásná, lehce se vyprávěla a tak se orálně Unií jako epidemie příjice šířila. Zanedlouho ji všechny děti znaly a milovaly, ty 30+ nevyjímaje. Začali jí Dornröschen, Csipkerózsika, La Belle au bois dormant nebo O čípkové Růžence nazývat, podle toho, kde v Unii ji zrovna kdo do huby bral. Avšak běda!!! Na nebohé pohádce od narození příšerně temná kletba tkvěla. Vytepleným zlým sudičem předpovězeno jí bylo, že jakmile asi tak pětisté narozeniny dovrší, jeden strašlivý zkurvysyn se o ní doslechne a zle, moc zle se jí povede! Inu, a jak už to s příšernými kletbami bývá, stalo se! Pohádka bujných pět set let celá a bez úhony přežila, když tu se o ní v prohnilém, kulturně pokleslém a veskrze dementním zámořském království jménem HUSA, plném vyžraných, arogantních a rozmazlených fakanů, magicky ukrutný kurvil dobrého vkusu jménem Dyzny dozvěděl. Ten okamžik neváhal, bezskrupulózně ji uzurpoval a chudinku tomu nejodpornějšímu osudu pro každou pohádku, nemilosrdné Barbinizaci, podrobil. A takto brutálně znetvořenou, poníženou a trpící ji nemilosrdně zpět do světa vrhnul. Z krásné princezny, šípkové Růženky, se tak ohyzdná bloncka, kolovrátková Auróra, stala a o jejím osudu teď místo hodných a sympatických sudiček tři iritující polétavé pavílí obludy nápadně připomínající zvratek Petra Pana rozhodují. Obludy, které by jeden nejraději za křídla chytil a proti zdi mrštil! Sudička zlá se jako mávnutím kouzelné, čerstvě vytažené kolposkopické sondy ve vychrtlou rohatou létající mršinu s tváří narušené modelky z Buchenwaldu proměnila, jenž svými patologicky vystouplými lícními kostmi akorát tak své adoptované africké sirotky vystrašit schopna jest. Prdel si Dyznyho armáda kýčovitých patlalů i s příběhem nekompromisně vytřela, a tak kupříkladu narkoleptická již jen slizká Aurora je a líbací královský synek, nyní Ken Homoň zvaný, až téměř nepatřičně v historce té gájuje. Auroru klidně její pedofilní tatínek Šarlto ofranckovat mohl, aniž by o polibku z pravé lásky kdokoli pochyboval. Nuž, milé děti, co vám budu povídat! Smutek, zmar a chmury na všechny dříve kulturně nezprzněné obyvatele Únie padly, nikdo nevěda proč. Osud tomu však chtěl, že naštěstí kolem zrovna na svém věrném oři Salámovi spanilý princ Verbal cválal. Spatřivše, jaká to muka a teror království prožívá, okamžitě se dovtípil. Seskokem elegantním s dopadem do telemarku hřbet oře opustil, vzpurně ruce v bok si dal a třikrát rozčíleně nohou zadupaje řka: “Kurva, to bych se na to podíval! Naše kulturní tradice nám nikdo prasit nebude a dělat z našich dětí pologramotné debily už tím tuplem! Buzeranti zasraní! S takovou záhy Potěmkin a Mařenka sežerou před kohortou tlustých víl parohatou ježibabu. “ Takto spravedlivě rozhořčen nohama pevně do země se zapřel, mohutně si odchrchlal, načež rázně a nahlas poslal jednou pro vždy celé Dyznyho impérium do piče. To bylo radosti! Šťastné matky mu sebe i čerstvě dospělé dcery své okamžitě cpaly, všichni muži království jej do fitka a na solárko lákali, avšak skromný Verbal nad světské radosti povznesen jen osvalenou rukou smířlivě mávl a bez bázně a hany vstříc novým dobrodružstvím hrdě odcválal.“

Zmizelá

„Další grafomanská kravka s hlubokým hrtanem použila tak zvaný Roulingovský gambit, praštila rukopisem plagiátorského braku o stůl významného nakladatele, načež klesla do kolen a nasoukala si na mandle jeho ego. Poté rozkošnicky polkla, vytáhla mu z kapsy saka hedvábný kapesník s monogramem, decentně si s ním utřela koutky, bradou pokynula k tomu stohu áčtyřek a pronesla: „Ňu Jork tájms bestselr, dost dobře taky lížu koule!“. Téměř sedmdesátiletý veterán jen zkušeně mávl kouzelným marketingem a stalo se. Ve druhém kole obdobným způsobem vycucla cévku z židáckého ředitele Lišky dvacátého století a jsem docela zvědav, kdy půjde do hetryku a udělají z toho ještě počítačovou hru. Moše však naštěstí nechtěl nic riskovat, a tak si na to najmul Davču, o němž je známo, že dokáže udělat zábavný a řemeslně perfektní sryler i z návodu na obsluhu automatické pračky. A Finčr opět odvedl dokonalou práci, jen je hrozná škoda, že ještě před naší milou „spisovatelkou“ vkleče svíral půlky majitele studia i Ben „Koženátvářsrigormortis“ Eflek a předfeloval si tak jako obvykle opci na nejbližší výraznou hauptku. Slečna Píková s Bárnym sice dělají všechno proto, aby smázli divácké trauma z tohoto ochrnutého klauna, nicméně když člověk vidí, jak za dvě hodiny poměrně emoční role doslova a do písmene jednou af(l)ektovaně zamrká a vykouzlí jeden jediný tetanický úsměv, při němž mu nepochybně museli do koulí pustit dvěstědvacet, aby vypadal alespoň trochu jako od přirození, zmítá jím pocit zmaru a názor, že i vyřezaná marioneta Kašpárka by za tento part dozajista sahala na Oskara. Ze zoufalství sice ve filmu vytáhl i čuráka, avšak to heterosexuálního kritika maximálně tak dokonale „obměkčí“ a nakonec jej stejně jen tvrdě pošle do hajzlu. To chladná britská pichna Rozamunda, to je jiná káva. Ta vypadá, že při vhodném kaučingu zvládne jakoukoliv polohu, herecky naprosto oslnila a i přes výraz kapku šmrncnutý downem neuvěřitelně apeluje, až by jí jeden klidně úplně zadarmo vyvložkoval komín a odvzdušnil radiátory, aniž by musela příliš škemrat.“

Hobit: Bitva pěti armád

„Je až alarmující, kolik tu s námi bydlí sebestředných šulínků bez fantazie, co proloží Kanta Tolkienem jen proto, aby ve své kokotmunitě kriticky oslňovali podobně otylé zoufalce s mastnými vlasy a mohli si pak vzrušeni svým yntelechtem vzájemně vášnivě olizovat pohlaví. Ty nelidské dvě kila za lupen potom vyhodili jen proto, aby tu naprudko vystavili na odiv svůj maligní kokotismus a s Ňůtnem v jedné a se svými scvrklými koulemi naloženými do etanolu v ruce druhé velkohubě zahřímali nad porušováním fyzikálních zákonů a přehršlí digitálních triků ve filmu, kde je drak, trpajzlíci, horští trolové, zmutovaní skřeti, prstenové přízraky a tři prdele magie. Velmi erudované a opodstatněné! Rozhodně to mělo být natočeno Refnem s absolutním respektem ke gravitačnímu zákonu, který je přece povinen ctít i každý Sauron, a nejlépe loutkově s ručně napatlaným pozadím, aby se artový divák mohl umělecky rozplývat nad skvělým voděním marionet. Pítr dokázal zfilmovat pramáti všech fantasy, a to hned celou čtyřlogii, která byla ještě před čtrnácti lety považována za nezfilmovatelnou, a to tak famózně, epicky a velkolepě, že si u toho každý fanoušek musí nadšeně třít dokonale prokrveného Bilba a sem tam si hrábnout i na Pytlíka. Navíc pozorný čtenář již jistě ví, že Hobit je na rozdíl od Pána prstenu v podstatě jen přiblblá pohádka s infantilním hrdinou, který se člověku vybaví vždy, když se koukne mezi nohy. Dalším Pítrovým mistrovským počinem a přidanou hodnotou je tedy i to, že dokázal tuto žvatlavou až vyteplenou taškařici naprosto perfektně přiblížit atmosférou k Pánovi prstenu, a nikoliv ke zkurvenému Panovi Petrovi, jak byla původně koncipována. Prostě orgáč a moc doufám, že Péťa už detailně patlá Druhý věk Středozemě podle Silmarillionu, kde věčně povstávajícího Saurona poslal v Mordoru poprvé do prdele Isildur.“

Twilight sága: Nový měsíc

„Jednoho ponurého podzimního večera jsem s hrůzou zjistil, že nemůžu najít klipsny na bradavky, jezdecký bičík byl od posledně zlomený, latexová maska prodřená a deseticentimetrové jehlovky mé drahé, které mi vždy tak rozkošně drtily koule se nenávratně ztupily, protože si v nich ta kráva vyšla na ples, kde si střihla polku s nějakým vesnickým idiotem! Bloumal jsem po bytě od ničeho k ničemu a hledal způsob, jak vybít svou sexuální frustraci. Ach jak jsem byl naivní a nerozvážný, když jsem v záchvatu ukájení mrzkých pudů mačkal play! Pro tohle není záchranné slovo a pokud vám zrovna dojdou baterky v ovladači, není cesty zpět. Už nikdy nebudu, čím jsem býval a marně hledám výrazivo, kterým bych popsal tuto nepředstavitelnou kalvárii. V mlžném oparu bezbřehé hrůzy se mi vybavuje pouze toto: Nejprve jsem uviděl páchnoucí, zelenožlutou, viskózní skvrnu velikosti Lautnerova solarizovaného hrudníčku a tvaru Patizónova „uhrančivého“ obličeje. Jen tak se přede mnou prkenně převalovala a já se neustále snažil smířit s myšlenkou, že takový terror to snad být nemůže. Přistoupil jsem tedy blíže a snad to byla stařecká nerozvážnost, která mě přinutila rozhrnout ji prstem. Okamžitě jsem uviděl kousky hrášku a mrkvičky, které nepochybně patřily bramborovému salátu mé Poslední večeře. Hrdinně jsem pokračoval v pátrání a se zatnutými zuby zabředával hlouběji a odhaloval další vrstvy tohoto strašlivého úkazu! Nestrávené kousky vepřového řízku jemně EMO přibarvené několika fernety pro dobré trávení, špatně požvýkaná celozrná houska, kterou jsem tak pečlivě vyčistil talíř, roztomilý malý klíček od skříňky v nádražní úschovně, jenž jsem chvatně a neuváženě spolkl při domovní prohlídce, aby nezjistila, kde schovávám pornočasáky, výtečná šunka Remair, deset deka za patnáct korun v Tescu, zlaté polomáčené od Orionu, na kterých stále ležérně ulpívaly kousky jemné mléčné čokolády a v neposlední řadě zpola natrávený pytlík chipsů LAYS, u nichž už si ani nevzpomínám, zdali to byla grilovaná slanina či brambory pečené v ohni. Věřte mi, pátral bych dál, přátelé, ale tohle se opravdu nedalo udržet. A takhle mě v horečkách našli – politého studeným potem, s křečovitě zaťatými pěstmi, blábolícího v mrákotách cosi o zasraných homoupírech! Teď, když už jsem se alespoň trochu vzpamatoval a vidím věci znovu s jakýms takýms nadhledem, by mě upřímně zajímalo, kdy už konečně někdo promění paní Majerovou v jezevčíka, aby svými komerčními, grafomanskými bláboly nekurvila našim dětem pohádky a vkus!!!“

The post Jednoho ponurého podzimního večera jsem s hrůzou zjistil, že nemůžu najít klipsny na bradavky… first appeared on MOMAG.

Přeceňované horory roku 2015

adminmonika — Tue, 09 Jun 2015 22:23:01 +0000

Poslední dobou se s horory roztrhl pytel a v kině na nás každý měsíc nějaké to postrašeníčko čeká. Ale opravdu jsou horory v kině natolik skvělé a hororové, abychom za ně utráceli? Následující zhodnocení se týká filmů, které šli u nás do kina tento rok, o kterých se hodně básnilo a dle našeho názoru zase tak dobré nebyly…

GHOUL

Články o tom, že Ghoul je „atmosférická esence čirého strachu v režii Petra Jákla“ anebo jak lidé hrůzou utíkali z kina mě tak trochu přiměli, abych se do kina na tenhle film vydala také. Kamarádky mi popisovaly, jak to bylo strašidelné, že furt museli zavírat oči a tak jsem si nekupovala ani popcorn – abych se náhodou při nějaké lekačce nezadusila. No, opatření bylo zbytečné. Ghoul opravdu není horor, který překvapí nebo vyleká – pokud vás tedy neděsí pomalé záběry kamerou na prázdné holiny na půdě anebo pohyby sklenice na spiritistické provizorní desce. Ani ten nápad nebyl nic moc. Měli se rozhodnout zda z toho chtějí mít duchařinu (a netahat do toho kanibaly a živé blázny) anebo to měli nechat založené na kanibalistickém (živém) cvokovi a netahat do toho duchy. Za mě nic moc a možná i nejhorší horor tohoto roku – z těch, co jdou do kin.

POLTERGEIST

Pravdou je, že originál jsem nikdy neviděla a pokud ano, tak v mládí a nepamatuji si to, takže nemám s čím srovnávat. Musím říct, že provedení filmu je rozhodně lepší než Ghoul (ale to je taky krapet jiným rozpočtem) a taky mi padla do oka hlavní herečka (myslím tu malou holčičku, ne závislačku na mobilu nebo nevěřící matku). Jenže pak se to začalo kazit – zápletky s domem postaveném na starém pohřebišti, kolikrát to tu už bylo? Spousta efektů, které nemusí být nutně na škodu, ale v tomhle případě byla různá světla, záblesky a nevímco to jediné, čeho jste se měli bát a to je špatně. Dočkáte se sice scény s „podsvětím“, ale jsou tak odfláklé, že je tam neměli dávat vůbec anebo naopak využít jejich potenciál. Celý film je zabitý tím, že i samotní tvůrci si z něj a z nás začali tak trochu dělat prdel – pozvání reportéra točícího seriál o lovení duchů a následné hlášky, eh? A korunu tomu nasadil název „Poltergeist“, když tam vůbec nebyl jen jeden (ale stovky) a když to vlastně skoro ani nebyl poltergeist. Dát tomu jinej název a řadit to do horor/komedie, bylo by to geniální, ale takhle? Ne.

VZKŘÍŠENÍ DÉMONA

Dobře, přiznávám se. Šla jsem na to hlavně kvůli Tateovi (Evan Peters, hraje postavu Tatea v American Horror Story), částečně kvůli nápadu, i když mi bylo jasné, že to bude asi tak trochu občíhlé z Hráčů ze smrtí. Přiznávám, dobře se na to kouká – je tam Evan Peters (slint), pro chlapy Olivia Wilde, k tomu pěkné prostředí… fajn. Ale tvůrce se asi zase nemohl rozhodnout, zda to bude duchařina nebo prostě jen horor zaměřený na osobu s nadpřirozenými schopnostmi. Pokud by si vybral jedno a těžil z toho, bylo by to asi super, ale takhle je to moc přeplácané a místy to ani nedává smysl. Navíc dle konce je zcela jasné, že se chystá dvojka. Bůh nás chraň.

NEUTEČEŠ

Dost dlouho jsem se na tenhle horor těšila. Fotky, trailer, popisky – všechno skvělé a spousta lidí tvrdila, že je to jeden z nejlepších hororů roku. Hned na premiéru jsem naběhla do kina a pak jsem odcházela poněkud zklamaná. Možná to bylo tím, že jsem čekala tak moc anebo prostě tím, že mě nebaví koukat na horor s děckama (kterým mělo být osmnáct, ale vypadali tak na patnáct), který souloží a za kterýma běhají nahý přízraky. Nápad byl skvělej – zašukáš si s prokletou osobou a nalepí se ti na paty „démon“, který se tě nesmí dotknout, nebo zemřeš… Když se vyspíš s někým jiným, démon bude sledovat jeho, ale pokud ho dostane, vrátí se zpět ke sledování tebe, takže mu vlastně NEUTEČEŠ. Já nevím, jakej ten film měl rozpočet a ani to nechci vědět (naštvalo by mě to), ale myslím, že to během víkendu natočila parta lidí, co zaplatila hercům pivo a to bylo celé – v tom případě, dobrá práce a celkem fajn horor. Pokud v tom jsou miliony dolarů, tak by mě zajímalo, co s něma udělali. Vzhledem k tomu, že z těch letošních paskvilů je to asi nejlepší film, doporučuji na to kouknout, ale nečekejte od toho moc.

Autorka hodnocení: MOgirl NYX

The post Přeceňované horory roku 2015 first appeared on MOMAG.