Kdyby mohla něco vzkázat světu ona sama, byl by její apel prostý: aby na sebe byli všichni hodní a vážili si sebe navzájem.

„Snažte se být i dobří k přírodě, nedělat zbytečný odpad, respektovat ji a nejlépe nezabíjet zvířata, ať už kvůli módě, nebo stravě,“

Photo: Tomáš Balbinder Photographer / MOgirl NIKOL

The post NIKOL 03/2019: Miluje všechny odnože punku a metal core first appeared on MOMAG.

Photo TENZO / MOGIRL NIKOL

The post NIKOL 11/2018: V hledáčku olomouckého fotografa first appeared on MOMAG.

Vystudovala gymnázium, kvůli nemoci poté nedokončila italskou a anglickou filologii. Dnes se živí focením a jako soukromá učitelka pro děti cizinců. Poslouchá všechny odnože punku a metal core. Oslovil ji film Rekviem za sen Darrena Aronofského. Má ráda vareniky, kokos, tofu, nemusí čokoládu a grep.

Photo Daniela Hlasová / MOgirl NIKOL

The post NIKOL 10/2018: Sexuchtivá, upřímná a náladová first appeared on MOMAG.

Photo Tomáš Bederka Photography

The post SOUTĚŽ o balík džusů JUMEX a fotoset MOgirls NIKOL A YULIA first appeared on MOMAG.

The post NIKOL 03/2018 first appeared on MOMAG.

Co se u Tebe od roku 2015 změnilo?
Nikol: Bez obalu hned na začátku přiznám, že ony dva uplynulé roky byly pro mě velmi náročné a skoro bych je považovala za jakousi zkoušku mé vnitřní síly. V mém životě se během této doby odehrálo mnoho změn. Naštěstí nejen špatných, ale i dobrých. Koneckonců i některé špatné události, které se staly, měly v závěru svůj pozitivní dopad. Pokud mám být více konkrétní, změnila jsem své bydliště, za což jsem ráda. Získala jsem mnoho nových blízkých přátel a to dokonce i mezi lidma, u kterých bych nečekala, že mezi námi bude tak silné propojení. Také jsem k mé stávající práci našla novou práci, která mě baví a naplňuje. Ale jak jsem již zmínila, zažila jsem i mnoho těžkých chvil od našeho posledního rozhovoru. Asi se necítím na to, abych v tomto případě byla plně otevřena. Prozradím jen, že mě po těžké nemoci či zcela neočekávaně opustilo několik pro mě milovaných bytostí. A to nejen z řad mých dobrých přátel, ale i z mé rodiny. Také jsem ztratila jednoho z mých dlouhodobých nejlepších přátel vlivem drog. Upřímně nejsem stále připravena o tomhle vyprávět bez toho, abych se následně poněkud nezhroutila. Ale protože jsem přesvědčena, že je důležité o podobných záležitostech/emocionálních stavech mluvit a nedělat z nich tabu, tak se nyní i musím doznat k tomu, že mě tyto skutečnosti málem stály život. Mám dlouhodobé psychické problémy mezi něž patří např. hraniční porucha osobnosti, jenž dohromady s Crohnovou chorobou, jíž trpím od svých 18-ti let, způsobily, že jsem si sáhla po těchto prožitých trápeních opět na dno. Zhoršily se mé fyzické bolesti, které jsem se snažila zahnat větším množstvím léků proti bolesti v kombinaci s alkoholem, čímž jsem se snažila částečně otupit své vnímání. Nejhorší na tom bylo, že když jsem se rozhodla, že to překonám a začnu zase žít jako předtím, tak umřel někdo další… A to právě vygradovalo až pokusem o  sebevraždu. Nicméně naštěstí neúspěšnou, za což jsem nyní ráda. Vím totiž, že mám ve svém životě lidi, kterým na mně velmi záleží a stejně tak mně na nich. Proto tady pro ně chci být a podržet je, když je potřeba. Věděla jsem to již předtím, jen jsem se na chvíli nechala oslepit vší bolestí, což byla chyba. Je potřeba nezapomínat na důležité věci a vědět, že nejsme sami. Proto bych byla i ráda, pokud by si to čtenáři pamatovali a dávali to svým blízkým více najevo, zajímali se o ně.

Nečekejte na zázraky, ale sami je tvořte. Milujte tak, jak byste chtěli být milováni. Neposlouchejte druhé, dělejte, co máte rádi.

Co tě za poslední dva roky nejvíc vadí na české společnosti, co ti dělá největší starosti?
Nikol: Zůstává neměnné, že mě stále nejvíce děsí lhostejnost a nenávist lidí. Zejména k určitým etnickým skupinám nebo celkově k lidem v nouzi. Také určitá zaslepenost společnosti vidět reálnou podstatu věcí, politiky a to, jak snadno se nechají oklamat. Avšak více zaměřuji svou pozornost na lidi, kteří takoví nejsou, snaží se měnit věci k lepšímu. Proč se soustředit na to špatné, co stejně neovlivním? Lepší je podpořit dobré a na tom pracovat.

Jaké věci tě naopak nejvíc potěšily?
Nikol: Vlastně jsem to zodpověděla již při první otázce. Navíc k tomuto mě napadá snad ještě to, že se rok od roku více prohlubuje můj vztah se sestrou. Nebo si to možná nyní jen více uvědomuji. V souvislosti s tímto mám třeba i radost z toho, že se má sestra dopracovala k veganství. A vlastně celkově mě těší, že mám ve svém okolí tak velmi mnoho lidí, jenž jsou na stejné myšlenkové vlně jako já. na co se nejvic tesi? V tuto chvíli asi nejvíce na to, že budou svátky a já je strávím se svou rodinou a psy. Od doby, co jsem se trvale přestěhovala do Prahy jsou mi společné chvilky s rodinou větší vzácností a já si jich více cením.

Změnila ses v něčem?
Nikol: Možná díky tomu, že jsem dostala další velkou životní lekci, tak u mě opět nastala osobnostní změna. Nicméně už ne tak výrazná jako před léty, kdy skutečně došlo doslova k překopání mé osobnosti v podstatě od základu. Nebo lépe řečeno jsem tehdy konečně dostala odvahu se stát tím, kým jsem vždy vnitřně byla. Nyní se jedná spíše o ještě větší prohloubení a ustálení mých priorit, které jsem měla stejné i před dvěma roky. V podstatě jsem tedy stejná, jen jistější, rozhodnější a vytrvalejší.

Co považuješ za největší osobní úspěch za ty dva poslední roky?
Nikol: Pravděpodobně to, že i když jsem se ocitla na skutečně tenkém ledě vzhledem ke zmíněným nesnázím, tak jsem je dokázala opět překonat a najít v sobě více vnitřní síly a klidu. Lidé dokáží být skutečně velmi silní, jen o tom často nemají tušení. Je však doopravdy důležité se nevzdat, i když máte pocit, že váš život i duše se rozpadají na kousky. Zcela upřímně… život se dá ukončit vždy, ale zpátky už to nevezmete. Vzpomeňte si však na to, co vám dělalo radost, když jste byli dětmi a zkuste se k tomu navrátit. Byly to zcela “obyčejné” maličkosti jako paprsky slunce, déšť, tanec, zvířata a příroda celkově… Když v těchto věcech dokážete zpětně nalézt zalíbení, objevíte více sami sebe a budete otevřenější tomu dobrému, co do vašeho života přichází. cokoli by chtela dodat…? Opakuji tohle docela často a padlo to i v jiném nedávném rozhovoru se mnou. Řeknu to ovšem klidně i tisíckrát, protože to považuji za důležité. Nepřemýšlejte moc nad tím, co bude, protože určité věci není možné ovlivnit. Prostě se stane, co se má stát a život nepočká. Proto se snažte žít v přítomnosti a dělat věci podle hesla „teď nebo nikdy“. Nečekejte na zázraky, ale sami je tvořte. Milujte tak, jak byste chtěli být milováni. Neposlouchejte druhé, dělejte, co máte rádi. A hlavně si važte dobrých lidí kolem sebe, protože nikdy nevíte, kdy mohou vzlétnout a odletět. Avšak mějte i na paměti, že smrt je neoddělitelnou součástí života a není zlá… přináší úlevu, klid. Tak nechejte jít ty, kteří svou cestu již ukončili, uchovejte je ve svém srdci a vzpomínkách. I když je těžké to příjmout, udělejte to, oni jsou na lepším místě, ale zároveň navždy budou s vámi, stejně tak jako vy s nimi. Protože každý, kdo vstoupil do vašeho života ve vás zanechal kousek sebe a vy část sebe v nich.

Jak vyšel rozhovor na iDnes se můžete schválně pro porovnání podívat zde: https://xman.idnes.cz/nejkrasnejsi-mogirl-nikol

Photo: J PICTURES / MOGIRL NIKOL

The post NIKOL 01/2018 – Rok 2017 pro ni byl velmi náročný. Změna bydliště, ztráta několika milovaných i pokus o sebevraždu… first appeared on MOMAG.

V současné době v Česku funguje ještě devět kožešinových farem. Devět strašlivých míst, kde v otřesných podmínkách malých klecí přežívají tisíce lišek a norků jen proto, aby byli zabiti elektrickým proudem, nebo výfukovými plyny a nakonec odevzdali svou kožešinu módnímu průmyslu.

I my jsme řekli ne a zapojili se do kampaně. Přidáte se k nám?  www.vesvekuzi.com
Kampaň „Ve své kůži“, kterou odstartovala Organizace Svoboda zvířat, je vlastně jen nejvíc viditelným vyvrcholením mnohaletého úsilí, kdy známé osobnosti a široká veřejnost dávají otevřeně najevo nesouhlas s kožešinovými farmami. Je to i vyvrcholení mnohaletého úsilí, kdy se nám téma podařilo dostat až k samotným poslancům, kteří přišli s novelou zákona na ochranu zvířat zakazující kožešinové farmy. Smyslem kampaně je, že se lidé včetně známých osobností fotí s hashtagem #vesvekuzi napsaným na svém těle a pak jej šíří na sociálních sítích. Všichni totiž chceme zůstat ve své kůži, včetně lišek a norků.

Kolik podpisů a za jak dlouho se již podařilo vybrat?
Předsedkyni petičního výboru poslanecké sněmovny jsme začátkem května předávali 45 783 podpisů pod papírovou peticí za zákaz chovu tzv. kožešinových zvířat v ČR. Ale spousty podpisů nám přišlo i po oficiálním předání, některé jsme stihli ještě poslat petičnímu výboru před projednáním zákona v Poslanecké sněmovně, některé přišly už příliš pozdě. Odhadem petici podepsalo dohromady kolem 47 tisíc lidí. Podpisy pod petici jsme začali sbírat již v roce 2010, ale nejvíc podpisů nám začalo naskakovat ve chvíli, kdy kampaň nabrala tempo, a téma se dostalo do povědomí širší veřejnosti.

Kde podpisy sbíráte a dá se stále zapojit?
Petici za zákaz tzv. kožešinových zvířat jsme již ukončili. Během debaty před hlasováním o zákazu kožešinových farem zazněla na plénu Poslanecké sněmovny i informace o tom, kolik lidí tento zákaz svým podpisem podpořilo, což jistě na schválení zákazu ve sněmovně mělo také svůj vliv. Myslíme si, že petice svůj smysl mají. Na našem webu www.vesvekuzi.com mají lidé stále možnost podepisovat výzvu zákonodárcům. Zatím se pod ní podepsalo přes 18 tisíc lidí.

Nicméně máme i další témata a kampaně, kterým se věnujeme, byť ne teď v takové míře, neboť se plně soustředíme na kožešinové farmy. Stále je možné u nás podepisovat petici za zákaz chovu a využívání volně žijících zvířat v cirkusech v ČR a také za zákaz testování čisticích prostředků na zvířatech. Petice pravidelně míváme na našem stánku Svobody zvířat na různých festivalech nebo v ulici. Nejbližší akce, kterou chystáme, bude pravděpodobně petiční stánek během jednání Senátu o zákazu kožešinových farem. Nejbližší akce, na které budeme, bude nejspíše Fluff Fest v červenci. Petice si ale lidé mohou vytisknout i sami z webu a poslat nám je vyplněné poštou. Petice je možné najít na www.cirkusybezzvirat.cz a www.svobodazvirat.cz/zapojte-se/zametteskrutosti .

Jak se dá konkrétně pomoci?
Novela za zákaz kožešinových farem teď putuje do Senátu, a pokud vše půjde dobře, za chvíli bude zákaz kožešinových farem oficiálně schválen. Svoboda zvířat se momentálně soustředí na osobní schůzky se senátory a senátorkami, na kterých jim důležitost novely vysvětlujeme a dáváme jim různé materiály a vypracované posudky. Nicméně naše organizace stojí na 2 věcech, práci dobrovolníků a finančních příspěvcích, oboje potřebujeme neustále. Jak se zapojit jako dobrovolník či jak nám finančně vypomoct, abychom dál mohli prosazovat důležitá témata týkající se práv zvířat, se lidé dozvědí na webových stránkách Svobody zvířat www.svobodazvirat.cz/zapojte-se/jak-pomoci.htm a www.svobodazvirat.cz/zapojte-se/stante-se-darcem.htm.

Co se stane se zvířaty z farem?
S uzavřením každé kožešinové farmy je spojena jednak radost, ale jednak také velký smutek všech, kteří mají rádi zvířata. Kožešinové farmy končí tím, že dojde k zabití všech zvířat. K zabíjení zvířat a jejich následnému kožkování dochází každý rok na podzim. Dosud si chovatel vždy ponechal určitý počet zvířat (chovné stádo), které mu zaručilo reprodukci chovu do budoucna, což se při zavření farem již naštěstí nestane.

Jestli to tak musí být, to je otázka, kterou si klade nejeden ochránce zvířat. Nikdo však zatím nepřišel na způsob, jak tuto situaci vyřešit. Tzv. kožešinová zvířata, která jsou na farmách chována, nejsou domestikovaná, jsou to stále divoká zvířata (např. liška se chová teprve 70-80 let – ve srovnání se psem, který se chová již cca 10 000 let). Na farmách mají mnohdy až  panickou hrůzu z člověka a jeho přítomnost jim způsobuje stres. To je jeden z důvodů, proč se lišky či norci ve většině případů nedají vykoupit a chovat například doma na zahradě (i když výjimky samozřejmě existují). O vypuštění zvířat do přírody nemůže být ani řeč – nepřežila by (především lišky)

I když bychom rádi zachránili životy nebohých zvířat, protože každý život je cenný, neznáme k této situaci řešení. Ani kolegové ze zahraničí, kde již byly farmy uzavírány, ho neznají. Snažíme se proto k situaci přistupovat s nadějí do budoucna – na žádné farmě už snad nikdy žádná tzv. kožešinová ani jiná zvířata trpět nebudou. Musíme si držet palce, aby novela zákona opravdu vešla v platnost a zákaz chovu tzv. kožešinových zvířat začal platit od konce ledna 2019.

Kolik lidí se už do kampaně zapojilo a vyfotilo se?
Pro kampaň „Ve své kůži“ se nafotili Bára Hrzánová, Jana Plodková, Patricie Solaříková, Jakub Žáček, Alžběta Trojanová či Andrea a Mikoláš Růžičkovi. Nicméně naši petici za zákaz chovu tzv. kožešinových zvířat již v minulosti podepsala celá řada osobností. Jejich seznam je možné najít na našich stránkách www.protisrsti.cz/kdo-rika-kozesinam-ne.htm. Zapojila se i široká veřejnost sdílením fotografií na sociálních médiích s hashtagem #vesvekuzi. Kampaň „Ve své kůži“ je také výsledkem úsilí reklamní agentury Leo Burnett, která nám poskytuje své služby bez nároku na honorář a patří jí velký dík.

Ale je třeba znovu říct, že na kožešinové farmy tlačíme spousty let a během té doby se na tom podílelo nespočet dobrovolníků, tisíců finančních podporovatelů, ale i různé firmy, které nám zdarma nabídly s něčím pomoc. V neposlední řade se během těchto let i v rámci Svobody zvířat vystřídali různí pracovníci, kterým za práci také patří obrovský dík.

Co chystáte do budoucna?
Nejprve dovést zákaz kožešinových farem do úplného konce. Dokud novela neprojde Senátem a nepodepíše ji prezident, hrozí, že tu kožešinové farmy budou dál. Tak si držme palce. Až snad zákaz konečně bezpečně projde, chystáme se udělat velkou párty, na které úspěch nejen společně oslavíme, ale bude to i naše poděkování lidem za to, že nás během těch mnoha let podporovali, a tím se na schválení zákazu také podíleli.

No a pak samozřejmě naše práce nekončí. Budeme pokračovat v již rozjetých kampaních, tj. proti cirkusům a za nahrazení pokusů na zvířatech. Svoboda zvířat se také věnuje opuštěným kočkám. Poskytujeme též hodiny eko výchovy pro základní školy, protože osvětu na školách považujeme za naprosto klíčovou věc. Práce tedy bude pořád hodně.

Jaký byl váš první pocit, když vás oslovit magazín s potetovanými slečnami?
Nijak zvláštní. Snažíme se předem si zjistit o médiích, která neznáme, zda nešíří názory, které jsou v rozporu s naším přesvědčením, to je vše. Navíc se domníváme, že tetování je dnes již běžný módní doplněk.

Za Svobodu zvířat na naše otázky odpovídala Lucie Hemrová.
Autorka rozhovoru je MOgirl YULIA

Photo: Frantisek Birnbaum Photography – frantisekbirnbaum.com
Makeup: Kateřina Tříšková: fb.com/katerinatriskovamakeup,
Produkce: MOmag.cz a Yulia Breus,
Modelky: www.mogirls.cz – zleva na dvoustraně: YULIA, ILONA, KRISTÝNA, MEGGI, NIKO, ANIKÓ, VENDY, CINDER TER, NIKOL a KATKA

The post MOgirls v kampani #vesvekuzi – bojují za zákaz kožešinových farem a dalším formám týrání zvířat. first appeared on MOMAG.

Photo: Frantisek Birnbaum Photography / MOgirl: NIKOL

The post NIKOL 10/2015 first appeared on MOMAG.